Tohle je nejhorší pohádka našeho dětství. Kdo ji viděl, má trauma dodnes
Řeč je o snímku Čarodějův učeň (1977), který natočil geniální, ale v tomto případě až děsivě sugestivní Karel Zeman. Ačkoli se mu říká pohádka, pro mnoho z nás to byl první regulérní horor, který jsme v životě viděli. Zatímco v Hollywoodu v té době děti děsil čelistmi žralok nebo Vetřelec, české a německé děti měly svůj vlastní zdroj nočních můr v podobě animovaného příběhu podle lužickosrbské legendy o Krabatovi.
Proč nás to tak poznamenalo?
Většina pohádek té doby sázela na jasné barvy, veselé písničky a hrdiny, kteří se občas dostanou do šlamastiky, ale v zásadě víte, že se jim nic nestane. Krabat na to šel úplně jinak. Už samotná výtvarná stránka byla… řekněme specifická. Zemanova plošková animace v kombinaci s temnými, špinavými barvami vytvářela pocit neustálé úzkosti. Postavy měly v obličejích cosi strnulého, až mrtvolného, a jejich pohyby byly trhané, což jen umocňovalo pocit tísně a beznaděje.
Děj nás zavede do Černého mlýna v Blatech, kam přichází chudý sirotek Krabat. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o klasický příběh „do učení“, ale velmi rychle zjistíme, že tady se nemele mouka, ale lidské osudy. Mlynář, jednooký despota, není učitelem v pravém slova smyslu, ale otrokářem a černokněžníkem, který své učně využívá jako pracovní sílu a potravu pro své temné rituály.
Scény, které se nedají zapomenout
Pokud se někoho zeptáte, co ho na Čarodějově učni děsilo nejvíc, pravděpodobně zmíní jednu z těchto věcí:
- Smrt kamarádů: V běžných pohádkách postavy neumírají, a už vůbec ne ty sympatické. Tady Krabat sleduje, jak jeho přátelé – nejdříve Tonda a pak Jura – postupně chřadnou a nakonec umírají „náhodnou“ smrtí, aby mohl přijít nový učeň a koloběh zla pokračoval. Ta scéna s kopáním hrobů ve zmrzlé zemi je čistá deprese.
- Transformace v krkavce: To, jak se chlapci měnili v černé ptáky, nebylo nic magicky krásného jako v Harrym Potterovi. Bylo to znázorněno jako ztráta lidské důstojnosti a svobody. Byli to jen ubozí sluhové uvěznění v ptačích tělech.
- Hlas Luďka Munzara: Dabing Mistra byl naprosto geniální a zároveň děsivý. Ten klidný, autoritativní a ledový tón, kterým mluvil k učňům, dodával postavě mrazivé charisma, ze kterého naskakovala husí kůže i dospělým, natož dětem.
- Symbolika lebek a kostí: Film je prošpikován mementy mori. Lebky, kosti, ponuré interiéry mlýna, kde se ve tmě lesknou jen Mistrovy oči.
Pohádka o dospívání, nebo o totalitě?
Zpětně se na Čarodějova učně díváme jinak. Už to pro nás není jen „ten strašidelný kresleňák“. Mnoho kritiků a diváků v něm dnes vidí silnou metaforu totality a nesvobody. Černý mlýn funguje jako uzavřený systém, kde vládne strach, donášení a absolutní poslušnost jednomu vůdci. Mistr ovládá nejen těla učňů, ale i jejich mysl a sny.
Krabatův boj není jen o tom, aby se naučil kouzla, ale o tom, aby si zachoval lidskost v nelidském prostředí. To, že ho nakonec zachrání láska prosté dívky, která ho pozná v ptačím hejnu, je sice pohádkové klišé, ale v kontextu té temnoty, která mu předchází, působí jako neuvěřitelná úleva. Je to vykoupení, které si divák musel doslova protrpět.
Proč byste se na to měli podívat znovu?
Možná si říkáte, proč by se někdo dobrovolně vracel k něčemu, co mu způsobilo trauma. Odpověď je jednoduchá: Karel Zeman byl vizionář. Čarodějův učeň je po technické i umělecké stránce mistrovské dílo, které ve světové animaci nemá obdoby. Každý záběr je kompozičně dotažený k dokonalosti a hudba Františka Belfína dotváří atmosféru, kterou dnes nedokážou vykouzlit ani nejdražší digitální triky.
Navíc, dospělý pohled vám umožní ocenit ty detaily, které jste jako děti přes slzy a schovávání se pod peřinou neviděli. Je to příběh o tom, že moc korumpuje a že největším kouzlem není schopnost měnit olovo ve zlato, ale odvaha postavit se zlu, i když je šance na výhru mizivá.
Závěrečný verdikt
Je Čarodějův učeň nejhorší pohádka našeho dětství? Pokud „nejhorší“ znamená nejděsivější, nejtemnější a nejvíce stresující, pak jednoznačně ano. Ale zároveň je to film, který nás naučil, že svět není jen černobílý a že některé bitvy se vyhrávají jen s obrovskými oběťmi.
Pokud máte odvahu, zkuste si ho pustit dnes večer. Ale varuji vás – i po těch letech vás zvuk klapání mlýnského kola a pohled na hejno krkavců nejspíš donutí zkontrolovat, jestli máte zamčené dveře.
