Tohle je nejlepší vtip o policajtech. Když jsem ho slyšel, smál jsem se ještě týden
Někdo by mohl namítnout, že jsou tyto vtipy trochu ohrané, ale já si myslím opak. Humor o „pomahačích a ochráncích“ se neustále vyvíjí a odráží absurditu situací, do kterých se člověk s autoritou (nebo autorita s člověkem) může dostat. Nejde o to někoho urážet, ale spíše o tu kouzelnou lidskou hloupost a nedorozumění, které jsou univerzálně vtipné. Nedávno jsem narazil na jeden kousek, který mě úplně odrovnal. Smál jsem se mu snad týden v kuse, a přitom je úplně čistý a postavený na geniálně prosté pointě.
O tučňákovi a správném postupu
Představte si slunné odpoledne na kraji města. Policista na obchůzce najednou uvidí muže, který za ruku vede – věřte nebo ne – živého tučňáka. Policista se zastaví, nevěřícně kroutí hlavou a volá na muže: „Teda pane, co to má znamenat? Nemůžete se jen tak procházet po městě s tučňákem! Okamžitě ho vezměte do zoologické zahrady!“ Muž se na policistu usměje, přikývne a odpoví: „Máte pravdu, pane strážníku. Hned tam s ním zajdu.“
Druhý den jde ten samý policista po stejné ulici a nevěří vlastním očím. Ten samý muž, ten samý tučňák, a oba si to vesele štrádují po chodníku. Policista k nim přiběhne, celý rudý vzteky, a křičí: „Člověče, co jsem vám včera říkal?! Okamžitě s tím tučňákem do té zoo!“ A muž se na něj klidně podívá a říká: „Vždyť jsme tam včera byli, pane strážníku. Bylo to skvělý, moc se mu tam líbilo! Tak dneska jdeme do kina.“
Proč mě tenhle vtip tak dostal?
Je to ta absolutní nevinnost a doslovnost, se kterou ten pán splnil příkaz. Policista to myslel jako pokyn k odevzdání zvířete do odborné péče, ale pro toho muže to byl prostě tip na fajn výlet. Právě tyto jazykové a logické přesmyčky dělají vtipy o policajtech tak nesmrtelnými. Ukazují střet dvou světů – striktního světa pravidel a chaotického, hravého světa běžných občanů.
Fenomén „policajtského humoru“
Vtipy o policistech jsou fascinující v tom, jak jsou mezinárodní. V Americe mají své „dumb criminal“ stories, v Británii zase vtipy o „bobbies“, ale český humor má v sobě takovou tu specifickou švejkovskou příchuť. Často v nich figuruje dvojice (protože jeden umí číst a druhý psát – klasické klišé, které se dnes už moc nenosí, ale v základech humoru zůstává).
Důležité je, že dobrý vtip by neměl být zlý. Nejlepší jsou ty, které jsou postaveny na situaci, ve které by se mohl ocitnout kdokoliv z nás, jen je tam ta uniforma jako symbol řádu, který se v danou chvíli trochu „porouchá“. Smysl pro humor je koneckonců to jediné, co nás v krizových situacích drží nad vodou. A věřím, že i sami policisté se těmto vtipům v šatně zasmějí, protože realita jejich služby je mnohdy ještě absurdnější než ty nejlepší historky z hospody.
Tady jsou slíbené další dva kousky, které mě pokaždé spolehlivě pobaví:
O rychlosti a manželce
Policista zastaví auto, které se řítilo po dálnici rychlostí 160 km/h. Přistoupí k okénku a přísně říká: „Pane řidiči, víte, jak rychle jste jel? Váš řidičák, prosím.“ Řidič se na něj smutně podívá a povídá: „Pane strážníku, nezlobte se, já jsem jel tak rychle, protože mi před týdnem utekla žena s policistou.“ Policista se trochu zamyslí, povolí v přísném postoji a říká: „No jo, to je smutný příběh, ale proč kvůli tomu letíte jako blázen?“ A řidič odpoví: „Já se jen bál, že mi ji vezete zpátky!“
Logika při obchůzce
Dva policisté jdou na noční obchůzku parkem a najednou uvidí muže, který klečí pod pouliční lampou a něco usilovně hledá v trávě. Přijdou k němu a ptají se: „Co se stalo, pane? Ztratil jste něco?“ „Ano,“ odpoví muž nešťastně, „ztratil jsem klíče od bytu.“ „A kde přesně jste je ztratil?“ ptá se jeden z policistů ochotně. „Tamhle v tom tmavém rohu u toho křoví,“ ukáže muž do tmy o padesát metrů dál. Policisté na sebe zmateně kouknou a ten druhý se zeptá: „Tak proč je proboha hledáte tady pod tou lampou?“ Muž se na něj podívá jako na blázna a říká: „No přece proto, že je tady vidět!“
Síla dobrého fóru
Humor o autoritách je starý jako lidstvo samo. Pomáhá nám zlidštit ty, kteří mají moc, a zároveň nám dává možnost se na svět podívat trochu jinou optikou. Když si uvědomíte, že ten policista z tučňáčího vtipu byl vlastně v právu a myslel to dobře, a ten muž byl jen „příliš hodný“, vznikne v hlavě obraz, který vás prostě musí rozesmát.
Dobrý vtip nepotřebuje sprostá slova ani nikoho ponižovat. Stačí mu chytrá pointa a trocha té lidské neohrabanosti. Doufám, že vám tyto tři kousky trochu rozjasnily den. Svět je někdy příliš vážný na to, abychom si v něm nenašli chvilku na pořádné zasmání – i kdyby to mělo být na účet těch, co nám občas dávají pokuty za špatné parkování.
