Tato psí rasa je nejhorší ze všech, varují odborníci. Kdo si ji pořídí, bude litovat po zbytek života

Tato skupina plemen – americký pitbulteriér, americký stafordširský teriér či stafordširský bulteriér – se stala symbolem nebezpečí. Jenže realita je mnohem komplikovanější než jakýkoli novinový titulek. A možná právě proto stojí za to podívat se na celou problematiku bez emocí a s chladnou hlavou.

Data, která kritici těchto plemen nejčastěji citují, pocházejí především z amerických databází pokousání. Čísla vypadají alarmujícně – pitbullové figurují ve statistikách vážných útoků nepřiměřeně často vzhledem k jejich zastoupení v psí populaci. Jenže tady začíná problém. Metodologie sběru těchto dat je přinejmenším sporná. Pes bývá označen za pitbulla často jen na základě vzhledu, bez jakéhokoli genetického testu. Každý robustnější pes s širší hlavou se tak snadno stane pitbullem.

Proč jsou útoky pitbullů tak medializované

Odpověď je prostá – fyzická síla. Když zaútočí čivava nebo jezevčík, následky bývají minimální. Studie z University of Pennsylvania z roku 2008 přitom ukázala, že právě tato malá plemena vykazují častější agresivní chování vůči lidem. Rozdíl je v tom, že kousnutí pitbulla má devastující následky. Silný stisk, tendence držet a trhat – to vše vede k vážným zraněním. Média pak logicky věnují těmto případům mnohem větší pozornost.

Historický kontext také hraje roli. Pitbullové byli v minulosti šlechtěni pro psí zápasy, což jim vytvořilo hrůznou pověst. Paradoxně ale agresivita vůči lidem byla u těchto psů nežádoucí – majitelé museli se psy během zápasů manipulovat, takže jedinci agresivní k člověku byli z chovu vyřazováni.

Člověk jako hlavní proměnná

Veterinární behavioristka Dr. Karen Overall i renomovaný trenér Ian Dunbar opakovaně zdůrazňují totéž: agresivní chování je multifaktoriální. Genetika hraje roli, ale rozhodující je socializace, výchova a prostředí. Silný pes v rukou nezodpovědného majitele, který ho špatně socializuje nebo ho dokonce cvičí k agresivitě, se stává hrozbou. Totéž ale platí pro jakoukoli rasu.

V České republice sice plošný zákaz pitbullů neplatí, ale debaty o omezeních se pravidelně vracejí. Takzvaná Breed-Specific Legislation (BSL), tedy zákony zaměřené na konkrétní plemena, přitom podle většiny odborníků problém neřeší. Místo toho vedou k masovému opouštění psů v útulcích a ničení zdravých, dobře vychovaných jedinců jen na základě jejich vzhledu.

Co tedy skutečně funguje? Odborníci se shodují na několika klíčových bodech: včasná a důkladná socializace od štěněcího věku, konzistentní pozitivní výcvik založený na odměnách, dostatek fyzické aktivity a mentální stimulace. A především – zodpovědnost majitele, který chápe potřeby svého psa a je ochoten investovat čas do jeho výchovy.

Různé chovatelské linie se navíc výrazně liší. Zatímco některé byly šlechtěny pro výkonnostní sporty, jiné pro rodinný život. V Evropě kladou chovatelé důraz na zdraví a vyrovnanou povahu, podléhají přísným regulacím kynologických organizací. Házet všechny pitbully do jednoho pytle je tedy nejen nespravedlivé, ale i věcně nesprávné.

Skutečná hrozba tak možná nečíhá v konkrétním plemeni, ale v našem přístupu k psům obecně. V ignoranci, nezodpovědnosti a zneužívání síly. Každý pes může být nebezpečný, pokud se mu nedostane správné péče. A naopak – i ten nejvíce stigmatizovaný pitbull může být věrným společníkem v rukou člověka, který ví, co dělá. Otázka tedy možná nezní, zda jsou pitbullové nebezpeční, ale zda jsme my jako společnost ochotni řešit skutečné příčiny problémů místo hledání snadných obětních beránků.