Nesnaž se lidem vnutit tvůj postoj. Oni mají své postoje, a to je v pořádku

Nesnaž se lidem vnutit tvůj postoj. Oni mají své postoje, a to je v pořádku
Stává se vám, že jste tu vždy pro ty druhé a chcete jim co nejlépe poradit? Záleží vám na druhých a nechcete, aby v životě udělali chybu? Jsou ale vaše rady vždy žádoucí a setkávají se s pochopením, nebo se vždy každá vaše snaha otočí proti vám?

Možná by vám mohl pomoci tento článek s tím, jak se na druhé a na jejich postoje k problémům můžete dívat a být jim třeba i oporou.

Každý člověk je jedinečný a zároveň má jiný postoj k životu, jiný pohled na svět, to znamená, že všichni máme odlišné názory. Může se stát, že budeme v roli člověka, který vidí, jak se druhý trápí, protože z našeho pohledu dělá on sám špatné rozhodnutí. Je naprosto přirozené, že se budeme snažit jeho rozhodnutí změnit. Tím se ale stavíme do role manipulátora. Snažíme se za pomoci manipulace změnit chování a způsob myšlení druhého člověka.

Možná bychom se v této situaci měli zastavit. Zprvu, abychom nedělali i my sami ukvapené závěry, tak bychom se měli snažit co nejvíce vnímat toho druhého. Zajímat se o to, proč došel k takovým rozhodnutím nebo proč se staví k věcem odlišně, než vnímáme my sami. Celá tato komunikace je především o otevřených otázkách, aby druhá strana měla prostor otevřeně mluvit o všech souvislostech a nebát se říci pravdu. V tento moment vycítí protistrana váš zájem a nebude se bát otevřené komunikace, a jít tak až do hloubky problému.

Klasickým příkladem rozdílnosti postojů a názorů může být komunikace ohledně výchovy dětí a to mezi generacemi. Matka se snaží dceři předat zkušenosti, které má s výchovou dětí, a dcera vše vnímá naprosto odlišně. Může to na ní působit tak, že je poučována ze strany matky a vše co udělá, dělá špatně. Obě ale přeci chtějí pro své vnouče/dítě to nejlepší. Většina konverzací napříč generacemi ohledně správnosti výchovy vede ke konfliktům a nepochopení se navzájem.

Než tedy odsoudíme každého za jeho názor, je nedílnou součástí využít empatii, abychom pochopili, co v daný moment pociťuje ten druhý a co se skrývá za jejich požadavkem. Někdy to může být strach, aby např. z dítěte nevyrostl rozmazlenec nebo aby naše další generace byla dostatečně vzdělaná. Někdy nám může pomoci sebeuvědomění, kdy se dokážeme z nadhledu kouknout na danou situaci a ovládat své vlastní emoce.

Věřte, že když půjdete do hloubky problému a budete se snažit pochopit toho druhého, zjistíte, že je naprosto normální mít jiné postoje k životu a mít odlišné názory, protože ve skrytu problému to ve spoustě konverzací myslí obě strany dobře.

Zdroj článku:
  • Autorský text