Kdo má tohle v ložnici vypadá jako buran. Je to ostuda každé domácnosti
Pokud ho máte v posteli, možná si myslíte, že si dopřáváte dotek luxusu. Realita je ale taková, že v očích kohokoli s trochou vkusu vypadáte jako beznadějný buran, který uvízl v představách o „bohatství“ z devadesátých let.
Lesklá past na špatný vkus
Problém s polyesterovým saténem začíná už u jeho samotné podstaty. Slovo „satén“ totiž neoznačuje materiál, ale druh vazby tkaniny. Můžete mít satén z pravého hedvábí (to je ten skutečný luxus), z kvalitní bavlny (to je rozumný komfort), nebo z polyesteru. A právě ta poslední varianta je tou největší ostudou české moderní domácnosti.
Proč se mu lidé vlastně nevyhnou obloukem? Odpověď je jednoduchá: cena a falešný lesk. Na fotce v katalogu nebo v e-shopu vypadá takové povlečení lákavě. Hází prasátka, barvy jsou syté a na první pohled evokuje ložnice filmových hvězd. Jakmile ho ale vybalíte a povléknete, kouzlo zmizí. Místo elegance dostanete umělohmotný hadr, který se leskne přesně tím levným způsobem, jakým se leskly teplákové soupravy na tržnicích před třiceti lety.
Proč polyesterový satén křičí „levnota“?
- Nepřirozený odlesk: Pravé hedvábí má jemný, hluboký lesk. Polyester se leskne jako igelitový sáček.
- Humpolácké barvy: Umělá vlákna často drží barvu až příliš agresivně, což vede k nevkusným vzorům s tygry, rudými růžemi nebo (nedejbože) zlatými ornamenty.
- Vizuální studenost: Místo toho, aby postel lákala k zachumlání, působí odtažitě a kluzce.
Praktické peklo: V noci jako v igelitu
Kdyby šlo jen o estetiku, dalo by se nad tím možná přimhouřit oko (pokud tedy spíte potmě). Jenže funkční vlastnosti polyesterového saténu jsou snad ještě horší než jeho vzhled. Pokud chcete zažít noc plnou utrpení, není lepší volby.
Polyester je v podstatě plast. A spát v plastu znamená, že se vaše tělo nemůže přirozeně ochlazovat. Jakmile se pod dekou trochu zahřejete, materiál začne neprodyšně izolovat. Výsledek? Extrémní potivost. Zatímco bavlna pot absorbuje a odvede pryč, polyester ho nechá stékat po vaší kůži. Ráno se pak probudíte v „loužičce“, unavení a s pocitem, že jste místo v posteli spali v sauně zabalení do potravinářské fólie.
A to není všechno. Levný satén je extrémně kluzký. Znáte ten pocit, kdy se uprostřed noci vzbudíte a zjistíte, že polštář je na zemi, deka napůl sklouzla z postele a vy se marně snažíte v té klouzavé pasti udržet stabilitu? To je klasický zážitek majitele polyesterového povlečení. Navíc je tu statická elektřina. Stačí se trochu pohnout a ložnice se rozsvítí výboji, vaše vlasy budou vypadat, jako byste olízli zásuvku, a prach se na postel bude lepit s nadšením magnetu.
„Investice do kvalitního povlečení je investicí do kvality života. Spát v levném saténu je jako jít na ples v igelitovém pytli – sice se to leskne, ale všichni vidí, že je to katastrofa.“
Vyhoďte to, než se u vás někdo probudí
Mít v ložnici levné saténové povlečení je v dnešní době absolutní faux pas. Je to znak nevkusu, který se snaží maskovat nedostatek prostředků (nebo soudnosti) laciným pozlátkem. Domov by měl působit útulně a autenticky, ne jako pokoj v hodinovém hotelu na periferii.
Pokud takové povlečení máte, udělejte si laskavost: vytřiďte ho. Můžete ho použít třeba jako hadr na podlahu (i když i na to je kvůli nesavosti špatné) nebo jako krycí plachtu při malování. Do postele ale nepatří.
Investujte raději do kvalitního bavlněného saténu s vysokou gramáží nebo do lnu. Vaše pokožka vám poděkuje, vaše ložnice konečně prohlédne a vy se konečně zbavíte té ostudy, která z vás dělala burana v očích každé návštěvy, která by snad měla tu čest nahlédnout do vašich soukromých prostor. Skutečný styl se totiž neleskne – ten je cítit z materiálu a poctivého zpracování.
