Ilona (52): Starost o rodiče mi ničí osobní život. Nemám žádný čas pro sebe
Foto: Andrey_Popov / Shutterstock.com

Ilona (52): Starost o rodiče mi ničí osobní život. Nemám žádný čas pro sebe

Když se moji rodiče zařadili mezi penzisty, stále obývali svůj domeček na vsi. Postupně bylo ale jasné, že budou potřebovat pomoc. Nyní je jim přes osmdesát a oba již nejsou schopni se o sebe sami postarat. Jsem ze sourozenců jediná, kdo se o ně stará, a je to čím dál náročnější.


Přeci je nenechám samotné

Mí rodiče prožili celý život v rodné vsi, a jejich přání bylo doma i navždy dožít. Co se ze začátku zdálo jako velmi přirozený nápad a splnitelné přání, se ale s postupem let začíná stále více podobat zatvrzelému přání, které nebere ohledy na nikoho jiného. No vlastně jen na mě. Od začátku jsem přirozeně věděla, že je nenechám bez pomoci a samotné. Domeček je dost velký a bylo potřeba jim jezdit pomáhat s běžnou údržbou zahrady a domu. Ze začátku se mnou jezdily děti, tak to bylo v pořádku.

Čtěte také: Rudolf (42): Manželka opustila mě i děti a utekla za jiným mužem

Zbyla jsem na péči o dům sama

Děti ale stále méně bavilo udržovat domeček, ve kterém žije babička s dědou. Přály si tam bydlet, protože mají ve vsi kamarády. S tím ale rodiče nesouhlasili, protože si nepřáli hluk ze stavebních úprav domu, které by byly zapotřebí. Děti tedy začaly k prarodičům jezdit stále méně. Místo toho trávily více času s mým partnerem, který je během mé nepřítomnosti bral na výlety. Tím se stalo, že jsem na celou péči o dům zbyla sama. Ze začátku se to dalo zvládat a stačilo přijet vždy na sobotu. Večer jsem měla hotovo a neděle byla výsada, kdy mohu trávit čas s dětmi.

Čtěte také: Pavla (45): Načapala jsem manžela s mou sestrou. Sbalila jsem věci sobě i dětem a začala nový život

Jejich zdravotní stav se začal postupně zhoršovat

Soboty jsem tedy pravidelně trávila těžkou prací okolo domu rodičů. Nakonec mě požádali, abych jim po cestě vždy brala nákup na celý týden. Brala jsem to jako samozřejmost, ale během zimních měsíců jsem začala pociťovat, že mi naprosto chybí odpočinek. Přes týden v práci, v sobotu u rodičů a v neděli s dětmi. Neměla jsem žádný prostor pro odpočinek. Navíc se zdraví rodičů začalo pomalu zhoršovat. Ze začátku to byly pomalé změny, kdy otec začal zapomínat a projevila se u něj i stařecká demence.

Čtěte také: Tomáš (41): S manželkou po porodu nic není. A je to už rok

Volno v práci na objíždění doktorů s rodiči

Rodiče potřebovali stále více lékařské péče. Měli celou řadu vyšetření, na které se báli jezdit autobusem. Nezbývalo, než si vzít v práci volno a absolvovat s nimi stále častější lékařské prohlídky. I když jsme měli za sebou všechna možná vyšetření a oni museli užívat několik léků denně, jejich stav se nezlepšoval. Stáří se hlásilo o slovo, a zřejmě již nebyla možnost, aby jim běžné léky a doplňky stravy pomohly. Zavolala jsem si své sourozence.

Sourozenci se o rodiče odmítli starat

Byli jsme tři sourozenci, ale o dům i rodiče jsem se starala pouze já. Bylo jasné, že toto není správné. Sezvala jsem si sourozence, kteří za rodiči byli zvyklí jezdit párkrát do roka jen na návštěvu. Vysvětlila jsem jim svou situaci a také to, že sama začínám mít zdravotní potíže. Domluvili jsme se na pravidelných službách na péči o ně. Ze začátku jezdili všichni pravidelně. Po dvou měsících jsem na starost opět zůstala sama – vždy si našli nějakou výmluvu, proč nemohou přijet.

Čtěte také: Radek (25): Všichni se mi smějí, že mám starší partnerku. Mě ale přitahuje

Jejich zdravotní stav se zhoršuje

V posledních měsících se stav otce zhoršil natolik, že je potřeba mu dávat pleny. Zapomíná a stává se nebezpečným pro sebe i okolí, protože nechá hrnec na plotně úplně klidně vybublat. Málem takto zapálil celou chalupu. Zkoušela jsem se s mámou domluvit na tom, že by se přestěhovali do domu s pečovatelskou službou. O tom nechtěla ani slyšet. Stydí se za to, že by se o ni musel starat někdo cizí. Vysvětlovala jsem jí, že já na to sama nestačím. Přemlouvání nepomohlo.

Nemám žádný osobní život. Po práci jezdím co dva dny obstarávat rodiče. Kvůli péči o ně nemám čas na své vlastní děti. Rozhodla jsem se, že si domluvím charitní službu, která k nim bude jezdit vypomáhat přes týden, a já k nim budu jezdit o víkendu. Už to prostě takto nejde.

Čtěte také: Daniela (37): Nedaří se mi otěhotnět. Partner odmítá jít na vyšetření

Názor odborníka:

Milá Ilono,

je opravdu šlechetné, že se o své rodiče příkladně staráte. Ovšem nikdy tato péče nesmí být na úkor vašeho osobního života, natož zdraví, ať už psychického nebo tělesného. Určitě jste udělala dobře, že jste požádala o výpomoc charitní službu. Vám se alespoň trochu uleví a třeba si Vaši rodiče uvědomí, že není žádná ostuda nechat si pomoci i od někoho cizího. Může se do budoucna stát, že opravdu nebude zbytí a vašeho tatínka bude nutné umístit do lékařského zařízení. To neznamená, že byste svého otce „odložila“, jen mu zkrátka dopřáváte tu nejlepší možnou péči, kterou může zajistit jen odborný personál.

Čtěte také: Nejčastější důvody, proč jste neustále single

Přístup Vašich sourozenců je poněkud zarážející. Určitě není fér, aby nechali veškerou péči na Vás. Vy si výmluvy nehledáte a postaráte se, ačkoliv tím trpí váš osobní život i zdraví. Zkuste to sourozencům znovu zdůraznit. Když jste byli malí, Vaši rodiče se o Vás také starali naplno a neustále, teď je tedy na čase jim péči s láskou vrátit. To, že je Vás na to víc, je velká výhoda. Buďte tvrdá a trvejte na tom, že i vy máte právo na svůj život, nejen Vaši sourozenci.

Zároveň zkuste vysvětlit dětem, že volný čas není vždy jen o zábavě a o výletech, ale i o pomoci druhým, obzvláště pokud se jedná o rodinné příslušníky. Poproste děti a partnera, aby jezdili alespoň občas s Vámi. I děti dokážou s péčí pomoci, do jejich života to bude cenná průprava. A část času mohou strávit s manželem hrami či procházkami po okolí. Zároveň tak nebudete mít výčitky, že trávíte s rodinou málo času a část neděle budete moci věnovat vlastním plánům a tolik potřebnému odpočinku.

Čtěte také: Překonejte těžký rozchod aneb stačí se vyhnout těmto základním věcem

Tento článek vychází z příběhu zaslaného do naší redakce. Z důvodu ochrany soukromí našich čtenářů byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační

Na vaše dotazy odpovídá Mgr. Alžběta Gregušová, Mediátor

Mgr. Alžběta Gregušová Mgr. Alžběta Gregušová je absolventkou olomoucké Univerzity Palackého, katedry psychologie. Cenné zkušenosti získala v nadnárodních korporacích, kde se věnovala rozvoji a ...


alzbeta.gregusova@efektivnimediace.cz

 

Přidejte si nás na domovskou stránku
Seznam.cz nebo Google Zprávy
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google zprávy

Novinky

<< Předchozí článek Další článek >>