Daniela (37): Nedaří se mi otěhotnět. Partner odmítá jít na vyšetření

Stavba domu byla náročná

Chtěli jsme to všechno mít nachystané, než se z nás stane rodina. Vzali jsme si hypotéku a snažili se svépomocí s rodinou a přáteli postavit náš vysněný dům. Věděli jsme, že nepotřebujeme velký prostor, a proto nám stačil malý bungalov za městem. Trvalo 3 roky, než jsme jej postavili. Dojíždění do práce jsme oba zvládali, byt se postupně zařizoval, takže jsme začali cítit úlevu od stavebních povinností. I když partner se k žádosti o ruku stále neměl, alespoň jsem se snažila hovořit o společném potomkovi. On si myslel, že máme ještě čas, ale já to cítila jinak.

Na dítě ze začátku ani nepomyslel

Když jsem oslavila 33. narozeniny, už jsem cítila, že je náš byt příliš prázdný. Snažila jsem se příteli nějak nastínit, že už je na čase, abychom měli dítě. On se přiznal, že na to ani nepomyslel. „Vždyť jsme sotva dostavěli. Do té doby jsme měli jen samé povinnosti. Tak proč se pouštět do něčeho, co nám zase svobodu vezme.“ Partner se totiž dal na lezení po skalách a myslel si, že dítě by mu jeho koníček vzalo. Zatímco on odjížděl do věží, já zůstávala doma a přála si, abych už se mohla o někoho starat.

Po pár týdnech uznal, že je na čase

Nenechala jsem se ale odbýt a snažila jsem se mu vysvětlit, že už máme na dítě oba věk. Mně bylo 33, jemu 39. To, že se cítil mladý, jsem samozřejmě chápala. Ale taky věděl, že v padesáti už je na dítě pozdě. Začal se nad tím zamýšlet, a nakonec jednoho dne do ložnice přiběhl jako tornádo a dělal si legraci, že mi jde udělat dítě. Změna to byla příjemná, konečně si připustil, že zvládne novou životní roli a snesl trochu zodpovědnosti.

Půl roku nic

Vůbec nic jsem nevěděla o ovulaci, o plodných dnech, o vhodné poloze pro početí v případě, že mám obrácenou dělohu. Takže půl roku se nedělo naprosto nic. Nakoupila jsem si těhotenské testy a těšila se, až se objeví první „duch“ jako náznak druhé čárky. Už jsem se nemohla dočkat, až otěhotním! Testy ale nebylo vůbec třeba používat. Místo zpoždění se menstruace dostavovala v pravidelných termínech. Začala jsem si zjišťovat, co může být špatně.

Prošla jsem klasickým vyšetřením, vše bylo v pořádku

Partner ani nevnímal, že už půl roku uplynulo. Čas neřešil. Mě to ale tížilo stále více a věděla jsem, že se musím dozvědět, co s mým tělem je. Ze začátku jsem si na internetu zjistila, jak si měřit teplotu a podle toho určit plodné a neplodné dny. Začala jsem se tím řídit a dělala jsem vše proto, ať se v tyto dny společně v ložnici sejdeme. Bohužel někdy právě tyto důležité dny vycházely na přítelovy výlety na skály. Nic jsem mu ale neřekla. Potom jsem si zašla na běžné vyšetření, kde zjistili, že jsem v pořádku – a že problém s početím zřejmě nebude na mé straně.

Po dalších pár měsících už jsem to nevydržela a řekla jsem partnerovi, že je na čase, aby si na vyšetření zašel on. Přeci jen to pánské vyšetření je o mnoho jednodušší než to, které jsem musela podstupovat já. Naprosto se zděsil a něco takového odmítnul. Uzavřel to s tím, že mám určitě nějaký problém já, ale že na to ještě ani nepřišli. Dodal, že se rozhodně nebude účastnit něčeho tak potupného, jako je toto vyšetření.

Vůbec nevím, co mám dělat. Už je to čtyři roky, co zkouším kde co. Přitom by stačilo, aby odevzdal obyčejný vzorek. Začínám si připadat naprosto bezmocná. Poradíte mi některá, prosím?

Názor odborníka:

Vážená Danielo, 

je pochopitelné, že po takové době, co se nedaří početí, máte obavy, že je něco v nepořádku. V tomto případě je opravdu nutné, aby vyšetření podstoupili oba partneři. Je pak šance, že lékaři přijdou na příčinu nezdaru a budou vám schopni pomoci. 

Pro některé muže je opravdu představa vyšetření plodnosti nepříjemná. Zvlášť pokud nepociťují žádné zdravotní potíže – je pak snadné podlehnout dojmu, že jsou v pořádku a chyba musí být jinde. Tak to ovšem není. Stejně tak vašeho partnera může sužovat představa, že pokud se prokáže, že chyba je na jeho straně, selže jako muž. Nicméně jste pár, a pokud oba po dítěti toužíte, všemožné obavy jsou něco, co byste společně měli překonat ve jménu založení nové rodiny.

Píšete, že vy jste byla tím, kdo o miminku začal mluvit a partner se spíše zdráhal. I poté, co se nechal přemluvit, příliš neřešil, zdali se početí daří a ani nevnímal, kolik času už uplynulo od prvních marných pokusů. Je tedy možné, že po dítěti příliš netouží a nechal se přemluvit spíše kvůli Vám. A když se teď nedaří, až tolik ho to netrápí. Možná, že má jen strach Vám říci, že rodinu vlastně pořád nechce, aby Vás neztratil. Je potřeba, abyste si znovu otevřeně promluvili – o tom, zdali opravdu dítě chcete oba, i o tom, proč se zdráhá nechat se vyšetřit.

Vysvětlete mu, že i když se ukáže, že má nějaký zdravotní problém, nebudete mu to zazlívat, ani nebudete zklamaná. Spoustu potíží dokáže moderní medicína snadno vyřešit a založení rodiny nebude stát nic v cestě. Pokud se ukáže, že je problém neřešitelný, je tu stále možnost adopce. Tato cesta samozřejmě není pro každého a bylo by třeba si o všem znovu důkladně promluvit. Nicméně pokud partner uvidí, že za ním stojíte, ať se bude dít cokoliv, třeba k vyšetření nakonec svolí. Pokud ovšem nemá jiné důvody, proč se mu brání. 

Pomoci by také mohlo, kdyby si s vaším mužem promluvil doktor. Dle Vašich slov jste v pořádku. Poproste tedy svého gynekologa, aby to partnerovi vysvětlil a zároveň mu popsal, proč je důležité, aby se nechali vyšetřit oba z páru. Když uslyší podrobnosti od nezaujatého odborníka, udeří to na jeho racionální strunu a určitě pochopí, že není čeho se obávat.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného do naší redakce. Z důvodu ochrany soukromí našich čtenářů byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační