Děsivé: Baltské moře vyplavilo stovky růžových obrů
Představte si procházku po pobřeží, kde očekáváte obvyklý pohled na vlny, písek a roztroušené mušle. Místo toho vás ale uvítá moře želatinových těl v překvapivě intenzivních barvách. Přesně takový obraz se naskytl lidem, kteří se začátkem září vydali k vodě v okolí německé obce Großenbrode nedaleko ostrova Fehmarn.
Mělčiny i samotný břeh byly doslova zahlceny rozměrnými medúzami, jejichž zbarvení přecházelo od průsvitně růžové přes sytě načervenalou až po tmavě purpurovou. Želatinové klobouky ležely těsně vedle sebe a vytvářely scenérii, která na první pohled budila lehkou úzkost. Šlo o invazi neznámého druhu? Nebo o varování před ekologickou katastrofou?
Růžová barva není mutace
Vysvětlení přinesla badatelka Ina Stoltenbergová z výzkumného centra GEOMAR. Podle jejích poznatků se jedná o talířovku obrovskou, latinsky Cyanea capillata. V Německu se jí přezdívá ohnivá medúza – název, který dokonale vystihuje jak pestré zabarvení, tak nepříjemné žahavé schopnosti.
Tento druh je zcela přirozenou součástí fauny severního Atlantiku, Severního i Baltského moře. Zbarvení dospělých jedinců se pohybuje od žlutohnědé přes temně rudou až po purpurovou. Výrazná růžová barva, která u mnohých vyvolala dojem podivné anomálie, je přitom typickým znakem mladších a menších jedinců. Šlo tedy o běžné dorůstající zástupce místní populace.
Zajímavostí je, že přestože talířovka obrovská v arktických vodách drží světové rekordy a její klobouk může dosáhnout průměru až 2 metrů, v méně slaném Baltském moři dorůstá podstatně menších rozměrů – obvykle jen 30 až 50 centimetrů.
Jak se medúzy dostaly na břeh
Klíč k záhadě hromadného vyplavení tkví v samotné biologii těchto živočichů. Medúzy jsou mimořádně slabí plavci. Rytmickým stahováním zvonu sice dokážou stoupat nebo klesat ve vodním sloupci, ale nedokážou účinně vzdorovat silnějším proudům. Nemohou si vědomě zvolit směr na delší vzdálenost.
Když se spojí silný vítr vanoucí k pobřeží se specifickými mořskými proudy, jsou medúzy bezmocně unášeny vstříc mělčinám. Voda je natlačí k pevnině, odkud už pro ně není úniku. Některé uvíznou v příbojové zóně, jiné vlny vyvrhnou přímo na suchý písek.
Proto se situace na různých úsecích pobřeží diametrálně liší. Zatímco na jedné pláži se vlivem lokálního proudění nahromadí stovky až tisíce jedinců, o několik kilometrů dál za dalším výběžkem nemusí být po medúzách ani památka. Nejde tedy o celoplošnou katastrofu, ale o čistě lokální a krátkodobou událost způsobenou souhrou povětrnostních podmínek.
Svou roli sehrává také roční období. Podle oceánografů a mořských biologů souvisí vyšší výskyt medúz u břehů s koncem letní sezony a nástupem chladnějšího počasí. Podobné jevy se v těchto oblastech objevují se železnou pravidelností od podzimu až do ledna či února. Každý rok má přitom jinou dynamiku – někdy lidé na tyto tvory téměř nenarazí, jindy moře pokryje vyplavenými těly rozsáhlé pásy pláží.
Nebezpečí, které nespí
V anglosaském světě se talířovce obrovské přezdívá lion’s mane jellyfish – medúza s lví hřívou. Tento název odkazuje na hustý spletenec dlouhých chapadel, která visí zespodu klobouku a v dospělosti mohou dosahovat úctyhodných délek. A právě tato chapadla jsou důvodem, proč by měl člověk k vyplaveným tělům přistupovat s rozvahou.
Základní pravidlo zní: nedotýkat se jich holýma rukama. Přestože se vyplavení živočichové nehýbou a často již nejsou naživu, jejich obranyschopnost tím nezaniká. Odborné organizace zaměřené na ochranu mořského života, jako Marine Conservation Society nebo Wildlife Trusts, dlouhodobě varují, že žahavé buňky zůstávají aktivní i po uhynutí medúzy.
Tyto mikroskopické kapsle fungují na mechanicko-chemickém principu a k vystřelení jedu stačí pouhý dotek, aniž by tělo medúzy muselo vykazovat známky života. Riziko nepředstavují pouze celistvá těla ležící na pláži. Nebezpečná jsou také oddělená chapadla, která se v příboji snadno odtrhnou a zůstávají volně ležet v písku nebo plavat v mělčině u břehu, kde jsou lidským okem jen stěží postřehnutelná.
Kontakt s těmito vlákny dokáže způsobit nepříjemné, ostře pálivé zranění, které připomíná popálení kopřivou, ale může být podstatně bolestivější a zanechat na kůži zánětlivé stopy.
Co dělat při požahání
Pokud už k nežádoucímu kontaktu dojde, německá společnost pro záchranu života (DLRG) doporučuje specifický postup. Na popálené místo je třeba nanést holicí pěnu, nechat ji krátce působit a poté ji opatrně seškrábnout – například tupou stranou nože nebo plastovou kartou. Tím se mechanicky odstraní zbylé žahavé buňky.
Zasažené místo se naopak nesmí oplachovat sladkou vodou, která by buňky aktivovala k dalšímu uvolnění jedu. Tento detail může rozhodnout o tom, zda bude zranění jen nepříjemné, nebo opravdu bolestivé.
Podobná setkání s mořskou faunou jsou bezesporu působivým zážitkem, který ukazuje, jak těsně je život v pobřežních zónách provázán s rozmary počasí. Pokud na takto posetou pláž narazíte, nejrozumnější je zachovat odstup a vychutnat si nevšední pohled z bezpečné vzdálenosti. Zvláštní růžové odstíny talířovek totiž vypadají na fotografiích skvěle i bez toho, aby se člověk vystavoval zbytečnému popálení. A možná právě tento respekt k přírodě je tím, co nás odlišuje od bezmocných medúz unášených proudem.
