Slovenský vědec našel v Jižní Americe chodící palmy. Pro domorodce jsou životně důležité
Představte si rostlinu, která se sama rozhodne opustit místo, kde vyrostla. Žádná sci-fi, ale skutečnost z tropických pralesů. Palma Socratea exorrhiza vypadá, jako by stála na dřevěných chůdách – její kmen se tyčí vysoko nad zemí, opřený o spletenou síť nadzemních kořenů táhnoucích se až několik metrů do stran. Když se podíváte pod korunu, neuvidíte klasický pevný základ, ale spíš kostru z dlouhých tyčí, které drží celou konstrukci nad povrchem.
Tento organismus dorůstá do pětadvaceti metrů, přičemž průměr kmene zůstává neuvěřitelně štíhlý – pouhých patnáct centimetrů. Celá hmotnost koruny i kmene spočívá výhradně na těch podivných kořenových nohách. A právě ony umožňují něco, co žádný jiný strom na planetě nedokáže: aktivně se přemístit tam, kde jsou lepší podmínky pro růst.
Boj o každý paprsek v temném pralese
Deštný prales je drsné bojiště. Hustý baldachýn korun blokuje světlo a podrost tonoucí ve stínu musí bojovat o každý sluneční záblesk. Půda navíc často podléhá erozi – tropické lijáky odplavují substrát a sesuvy odnášejí podklad pod kořeny. Strom, který se nedokáže přizpůsobit, prostě zahyne.
Socratea exorrhiza na tyto výzvy reaguje geniálním biologickým trikem. Slovenský vědec Peter Vršanský ze Slovenské akademie věd zkoumal tento mechanismus přímo v terénu, v ekvádorské biosférické rezervaci Sumaco pod záštitou UNESCO. Zjistil, že palma dokáže vnímat, kde se uvolnil prostor mezi korunami nebo kde je stabilnější podklad, a podle toho vyšle nové kořeny přesně tím směrem.
Tyto vzdušné výběžky mohou měřit i několik metrů. Jakmile dosáhnou země, zavrtají se hluboko a vytvoří nový pevný bod. Celý organismus se pak začne naklánět k nově zapuštěnému kořeni, který postupně přebírá váhu. Staré kořeny na opačné straně slábnou, uvolňují se nebo odumírají. Těžiště stromu se tak pomalu posouvá – denně jen pár centimetrů, ale za rok může palma překonat až dvacet metrů.
Moderní botanici nicméně upozorňují, že tato udávaná rychlost je spíše populární turistickou legendou. Většina odborníků se shoduje, že kořenová síť slouží především ke stabilitě na nestabilním terénu a skutečný posun kmene z místa na místo je minimální nebo žádný.
Surovina, ze které se nevyhodí vůbec nic
Pro domorodé komunity žijící v amazonských pralesích však tato palma není jen botanickou kuriozitou. Je to životně důležitý zdroj, který pokrývá desítky potřeb každodenního života. Když strom doslouží nebo je pokácen, každá jeho část najde své využití.
Štíhlé kmeny tvoří nosnou konstrukci domů a přístřešků. Z odřezků dřeva vznikají oštěpy a lovecké nástroje nezbytné k obživě. Velké vějířovité listy slouží jako dokonalá střešní krytina, která spolehlivě chrání před vydatnými tropickými přeháňkami. Vydlabaný kmen lze využít jako trubku nebo nádobu.
Plody palmy obohacují jídelníček místních obyvatel. A dokonce ani ty podivné chodící kořeny nepřijdou nazmar – místní lidé jim tradičně přisuzují afrodiziakální účinky a zpracovávají je jako přírodní prostředek na posílení mužské síly.
Socratea exorrhiza tak dokonale ukazuje, jak může příroda vymyslet řešení problémů, které by nás ani nenapadly. A zároveň připomíná, jak důležité je chránit tropické pralesy – nejen kvůli jejich biodiverzitě, ale i kvůli lidem, kteří se v nich naučili žít v úplném souladu s okolním světem.
