Zítra večer se u televize seběhne celá rodina. Nova dává film, který milují všichni Češi bez výjimky
Ústřední postavou je Dalibor Vrána, vedoucí knihkupectví, kterého geniálním způsobem ztvárnil Josef Abrhám. Vrána není žádný rozený podvodník. Je to spíše oběť vlastního libida a nepříznivých životních okolností. Má totiž slabost pro ženy, což vyústilo v několik manželství a početné potomstvo, na které musí platit alimenty. Jeho finanční situace je tristní, a přestože se snaží být slušným občanem, dluhy ho pomalu pohlcují.
Zlomový okamžik nastane ve chvíli, kdy si ho v restauraci, kam si odskočil v civilním oblečení (v tmavém obleku s motýlkem), splete podnapilý host se skutečným vrchním. Vrána, zaskočen situací, přijme peníze za útratu a v tu chvíli se mu v hlavě zrodí plán. Zjistí, že profese „falešného vrchního“ je mnohem výnosnější než prodej knih, a začne svou novou kariéru budovat s až vědeckou precizností.
Herecké obsazení a ikonické postavy
Volba Josefa Abrháma do hlavní role nebyla úplně samozřejmá. Zdeněk Svěrák psal roli původně na tělo Petru Nárožnému, ale Ladislav Smoljak prosadil Abrháma právě proto, že potřeboval někoho, kdo vypadá jako intelektuál a džentlmen, u něhož by nikoho ani ve snu nenapadlo, že jde o podvodníka. Tento kontrast mezi Vránovou seriózní tváří a jeho nelegální aktivitou dodává filmu potřebné napětí i humor.
Manželku Helenu si zahrála Libuše Šafránková, tehdejší skutečná Abrhámova partnerka. Jejich vzájemná chemie na plátně funguje dokonale, zejména v momentech, kdy se Helenka snaží šetřit každou korunu, zatímco Dalibor domů nosí „všimné“ z pochybných zdrojů.
Nesmíme zapomenout na Zdeňka Svěráka v roli souseda Pařízka. Pařízek je prototypem zvědavého souseda, který se nevědomky stane Vránovým největším ohrožením i parťákem v jedné osobě. Výraznou stopu zanechal také Jiří Kodet v roli Rudyho, snobského známého, jehož arogance a posedlost značkovými věcmi skvěle ilustrují tehdejší maloměšťáctví.
Hadrák jako symbol statusu i hanby
Jedním z nejdůležitějších „neživých“ hrdinů filmu je vozítko Velorex, lidově zvané „hadrák“ nebo „prchající stan“. Dalibor Vrána se za toto vozidlo hluboce stydí, protože neodpovídá jeho představě o úspěšném muži, kterým by chtěl být. Scéna, kdy se snaží Velorex nastartovat nebo kdy se s ním pokouší nenápadně parkovat, je symbolem jeho sociálního postavení. Kontrast mezi tím, jak Vrána působí v drahém obleku v luxusních restauracích, a tím, v čem reálně jezdí, je jedním z hlavních komických motorů filmu.
Hudba a „Severní vítr“
Film by nebyl kompletní bez hudby Jaroslava Uhlíře a textu Zdeňka Svěráka. Píseň „Severní vítr“, kterou v originále nazpíval sám Uhlíř, se stala okamžitým hitem. Její melancholický tón o zlatokopovi, který nic nenašel, přesně zrcadlí Vránův osud. Píseň zaznívá v klíčových momentech, kdy se hrdina cítí osamělý nebo když se jeho podvody začínají vymykat kontrole.
Geniální marketing a „Manévr“
Vrcholem Vránovy „kariéry“ je výjezd do lázeňských měst, konkrétně do Karlových Varů. Zde se odehrává jedna z nejslavnějších scén české kinematografie – běh číšníků. Když se personál Grandhotelu Pupp dozví o přítomnosti falešného vrchního, začne honička, která se zapsala do dějin. Filmaři zde skvěle využili lokace a tempo střihu, které graduje až do absurdních rozměrů.
Vrána není jen zloděj, je to stratég. Používá maskování (paruky, falešné kníry) a studuje jízdní řády, aby byl vždy o krok napřed. Film tak naráží i na tehdejší nedostatkovou ekonomiku a špatnou kvalitu služeb – lidé mu platí rádi, protože je rychlý, zdvořilý a nečeká se u něj, což byl v tehdejších restauracích úkaz téměř nevídaný.
Společenský přesah a nesmrtelné hlášky
Scénář Zdeňka Svěráka je plný drobných postřehů o tehdejším životě v Československu. Ať už jde o „shánění“ věcí přes známé, neustálé kutilství nebo snahu vyrovnat se sousedům, film trefně pojmenovává nešvary doby, aniž by působil moralisticky.
Z filmu vzešlo obrovské množství hlášek, které se staly součástí běžné mluvy. K těm nejznámějším patří ikonická zkouška technického stavu Vránova vozu nebo hodnocení falešného vrchního:
- „Stěrače stírají, ostřikovače stříkají!“
- „Vypadáte jako Vrána… Ale ten by sem nešel.“
- „To je králík! Máte to tam napsaný!“
Technické detaily a zajímavosti z natáčení
Natáčení probíhalo v reálných lokacích, což filmu dodává na autenticitě. Kromě Prahy (zejména Žižkova) se štáb přesunul do Špindlerova Mlýna a již zmíněných Karlových Varů. Režisér Smoljak, pro kterého šlo o první samostatnou režii celovečerního filmu, kladl důraz na civilní herectví. Nechtěl, aby postavy přehrávaly, díky čemuž film nezestárl. Tragikomický nádech, kdy divák Vránovi vlastně fandí, i když ví, že dělá něco špatného, je známkou mistrovského scénáristického řemesla. V kinech film viděly miliony diváků a dodnes patří k nejúspěšnějším titulům při každé televizní repríze.
Film Vrchní, prchni! (1981) můžete vidět 6. května ve 20:00 na Nova Cinema.
