Za socialismu stála 12 korun a kdo ji nosil, byl za blbečka. Teď je to módní hit a prodává se za majlant
Kdybyste v roce 1985 řekli průměrnému obyvateli tehdejšího Československa, že ta pletená věc s cik-cak vzorem, kterou má na hlavě sousedovic řezník nebo traktorista z JZD Slušovice, bude jednou stát pětistovku a prodávat se v designových shopech, pravděpodobně by si poklepal na čelo. A možná by vám nabídl doušek domácí pálenky, abyste se z toho úžehu probrali.
Zmijovka. Legendární pokrývka hlavy, která definovala vizuální identitu venkova, masných krámů a nádražních bufetů, prošla neuvěřitelnou transformací. Od symbolu „vesnického balíka“ až po „must-have“ kousek pro každého, kdo chce v pražských Vršovicích vypadat, že rozumí autentickému designu.
Éra dvanáctikorunového luxusu
Za hlubokého socialismu byla hierarchie módy jasně daná. Kdo měl džíny z Tuzexu, byl král. Kdo měl digitálky, byl bůh. A kdo měl na hlavě zmijovku, ten byl prostě… no, v lepším případě praktický člověk.
Stála zhruba 12 korun. Pro srovnání: za to jste tehdy pořídili čtyři piva nebo deset rohlíků a krabičku Startek. Byla to čepice, u které nikdo neřešil estetiku. Její hlavní devizou bylo, že se v ní nepotila hlava tak strašně jako v beranici, a když jste ji upatlali od kolomazi nebo krve na porážce, prostě se to v tom divokém vzoru ztratilo.
„Zmijovka nebyla volba stylu. Byl to osud. Buď jsi ji dostal od babičky, nebo ti ji vyfasoval skladník v práci.“
Nosili ji řidiči náklaďáků, aby jim nefoukalo na krční páteř, nosili ji rybáři a nosili ji ti pověstní „strýcové“, co celý den prostáli u pultu s vlašským salátem. Pokud ji tehdy nosil mladý kluk, koledoval si o přezdívku „blbeček“ dřív, než stihl dojít na diskotéku. Byla to zkrátka antikoncepce v textilní podobě.
Proč se jí říká zmijovka?
Název je vcelku logický, ale má v sobě kus poetiky. Ten charakteristický vzor připomínající klikatou čáru na hřbetě zmije obecné nebyl žádným výstřelkem avantgardního umělce. Šlo o efektivní způsob, jak plést na tehdejších strojích tak, aby byla pletenina pružná, pevná a zároveň spotřebovala rozumné množství vlny.
Čepice se správně jmenuje Radeček, podle kopce nad Strakonicemi, kde sídlí firma Tonak (dříve Fezko). Právě tam se tahle legenda zrodila. A i když ji dnes vnímáme jako ryze český unikát, paradoxně se díky své kvalitě a prodyšnosti vyvážela ve velkém do Afriky, zejména do Nigérie a Senegalu. Tamní náčelníci ji totiž milovali jako symbol statusu. Zatímco my jsme se jí smáli, v Lagosu to byl ekvivalent Rolexek.
Velký hipsterský restart
Jak se tedy stalo, že se z posmívaného kousku stal módní hit? Odpověď má dvě slova: ironie a nostalgie.
Kolem roku 2010 se začala generace mileniálů ohlížet zpět. Všechno, co bylo dřív „trapné“, se stalo „retro“. A retro je cool. Mladí lidé v Berlíně, Londýně a následně i v Praze začali hledat autenticitu. Už nechtěli uniformní čepice z globálních řetězců, které vypadají všechny stejně. Chtěli něco, co má příběh, co je lokální a co má koule.
Zmijovka tohle všechno splňovala na 120 %.
- Je lokální? Ano, plete se u nás už dekády.
- Je kvalitní? Stoprocentní vlna, žádný recyklovaný plast.
- Je výrazná? Ten vzor vás praští do očí na sto metrů.
Najednou jste zmijovku mohli vidět ve videoklipech, na přehlídkách mladých návrhářů a na hlavách lidí, kteří v životě nedrželi v ruce vidle. Změnila se kontextualizace. Když si ji vzal děda na hnůj, byla to zmijovka. Když si ji vezme týpek s pěstěným plnovousem k vlněnému kabátu za deset tisíc, je to „heritage fashion“.
Za majlant, ale s hrdostí
Dnes už zmijovku za dvanáct korun nekoupíte. Ceny se pohybují od 400 do 800 korun, a pokud sáhnete po nějaké limitované edici v netradičních barvách (protože klasická hnědá, černá a modrá už jsou pro někoho málo), můžete zaplatit i víc.
Z ekonomického pohledu je to fascinující zhodnocení. Zatímco cena piva stoupla od socialismu zhruba desetkrát až patnáctkrát, zmijovka podražila padesátkrát. A lidi ji kupují rádi. Proč? Protože kupují kus historie.
Verdikt: Má smysl ji nosit?
Pokud máte dostatečné sebevědomí, tak rozhodně. Zmijovka je totiž víc než čepice. Je to test osobnosti. Musíte ji umět „prodat“. Jakmile v ní vypadáte, že jste si ji půjčili od prastrýce z Horní Dolní a stydíte se za to, prohráli jste. Ale pokud ji nasadíte s výrazem, že přesně víte, co děláte, získáte okamžitý respekt všech milovníků staré dobré poctivé práce.
Navíc má jednu nespornou výhodu. Až přijde apokalypsa a všechno moderní oblečení se rozpadne, vaše vlněná zmijovka bude pořád držet tvar. A možná v ní i v tom post-apokalyptickém světě budete vypadat jako nejstylovější přeživší.
