Lidl zavádí revoluční novinku. Češi na ni nejsou připraveni
Když se v Edermünde na severu Hesenska otevřou brány logistického centra Lidlu, na silnici vyjíždí vozidlo, které vypadá jako z jiné planety. Nemá kabinu, nemá volant a uvnitř nenajdete ani sedadlo. Přesto se plně naložený elektrický kamion s patnácti europaletami suchého sortimentu rozjede směrem k prodejně – a nikdo v něm nesedí.
Nejde o filmový trik ani o uzavřený testovací polygon. Bezpilotní nákladní vůz se pohybuje v reálném provozu mezi běžnými auty, chodci a cyklisty. A dělá to legálně – se souhlasem německých úřadů, které mu vydaly historicky první povolení tohoto typu. Spolkový úřad pro motorovou dopravu tím dal jasně najevo: technologie je připravená.
Švédský startup porazil německé giganty
Zatímco tradiční automobilky jako MAN nebo Daimler Truck stále ladí vlastní systémy autonomního řízení, švédská technologická firma Einride jim utekla o několik délek. Její elektrická platforma bez kabiny už není prototypem v laboratoři, ale nástrojem každodenní logistiky.
Pro německý automobilový průmysl jde o tvrdou ránu. „Nemůže být více zklamán,“ konstatoval automobilový expert Ferdinand Dudenhöffer. Inovace, o které se roky jen snilo, nyní realizuje zahraniční konkurence – a dělá to rychleji než domácí giganti. Vývoj softwaru a autonomních systémů se totiž odehrává mimo zavedené korporace, které se příliš dlouho spoléhaly na své jméno.
Čtyřměsíční zkušební provoz v Edermünde má prověřit, jak se vozidlo vypořádá s různými povětrnostními podmínkami, hustotou provozu i náročnými manévry při nakládce. Trasa je zatím krátká – necelý kilometr mezi centrálním skladem a prodejnou – ale systém ji zvládá absolvovat až třikrát denně. Pokud se osvědčí, plán počítá s tím, že jedno auto obslouží během jedné jízdy více prodejen najednou.
Česko na tohle nemá ani zákony, ani odvahu
Představa, že by podobný mnohatunový kolos projel českou vesnicí, vyvolává spíše úsměv než nadšení. Tuzemská legislativa pro komerční provoz těžkých nákladních vozů bez posádky neexistuje. Chybí specializované povolovací procesy, infrastruktura i politická vůle podobný projekt vůbec zkusit.
A pak je tu veřejnost. Zatímco v Německu se autonomní doprava stává součástí běžného provozu, u nás by bezpilotní kamion pravděpodobně vyvolal vlnu obav o bezpečnost. Přitom právě německý experiment dokazuje, že automatizace logistiky přestává být experimentální hračkou a stává se reálným ekonomickým nástrojem.
Pro maloobchodní řetězce jako Lidl představuje autonomní přeprava řešení hned několika problémů najednou. Chronický nedostatek profesionálních řidičů, vysoké emise z dieselových motorů, neefektivní dodací časy – to vše lze vyřešit elektrifikací a automatizací. A design bez kabiny navíc maximalizuje nákladový prostor.
Je ovšem pravda, že ani v Německu nejde o stoprocentně bezobslužný provoz. Vzdálený lidský operátor na provoz stále dohlíží a v případě potřeby – například při složitém dokování u nakládací rampy – může vozidlo na dálku korigovat. Nejde tedy o absolutní autonomii, ale o systém, který lidský faktor přesouvá z kabiny do dispečinku.
Zda a kdy dorazí podobná vozidla se švédským softwarem i k českým skladům, závisí především na tom, jak rychle se tuzemská legislativa dokáže poučit z německé praxe. Nebo zda vůbec bude chtít.
