Českem se šíří africký savec. Odborníci prosí veřejnost o součinnost
Představte si savce z africké pouště, který se naučil přežít v českých podmínkách a teď si klidně hledá úkryt ve vaší kůlně. Přesně to se děje na Chebsku a Karlovarsku, kde se bělozubka tmavá – drobný hmyzožravec původem ze severní Afriky – usadila natrvalo a šíří se dál do vnitrozemí.
Poprvé ji u nás zaznamenali teprve v roce 2022 u Nebanic nedaleko Chebu. Od té chvíle biologové sledují, jak rychle a kam se tento nezvyklý příchozí posouvá. Hlavní migrační trasou je pro něj Chebská pánev a údolí Ohře – přírodní koridor, kterým proudí ze sousedního Německa směrem na sever a východ naší republiky.
Přestože pochází z teplých krajin, zdá se, že české prostředí mu docela vyhovuje. Vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR proto spouštějí další rozsáhlý terénní monitoring, aby zjistili, kam až se zvíře dostalo a jak moc se mu u nás daří.
Čtyři týmy vyráží do terénu
V pondělí 21. září startuje další fáze výzkumu v Karlovarském kraji, která potrvá až do 1. října. Do akce se zapojí čtyři terénní skupiny včetně středoškoláků z projektu Otevřená věda. Pro biology to bude už čtvrtý velký výjezd zaměřený na mapování tohoto druhu.
Tentokrát mají dvojí cíl: prozkoumat nová místa na okraji dosavadního areálu a zároveň znovu navštívit lokality sledované v minulosti. Právě opakované návštěvy stejných bodů totiž odhalují, jak se v čase mění počty zvířat a jak na ně dopadly nedávné vlny veder a sucha.
Dosavadní výsledky ukazují, že postup bělozubky tmavé není náhodný. V roce 2024 biologové prověřili přes 50 lokalit a na 24 z nich ji skutečně našli – celkem 156 odchycených jedinců. O rok později monitoring pokračoval se ziskem 111 bělozubek na 33 místech. Přestože se vědci snažili vymezit východní hranici jejího rozšíření, jednoznačnou linii se jim stanovit nepodařilo. Zvířata se zkrátka posouvají dál.
Vytlačuje původní druhy?
Z terénních zjištění vyplývá ještě jedna podstatná věc: bělozubka tmavá je v Karlovarském kraji silně vázána na lidská sídla. Vyhledává zahrady, hospodářské budovy a sklepy. A právě tam, kde se nově příchozí druh stabilně usadil a dosahuje vysoké početnosti, vědci téměř přestali narážet na naši původní bělozubku šedou.
Zda jde o přímé vytlačování a neúprosný konkurenční boj, zatím nelze s jistotou říci. Možné mezidruhové soupeření je ale jednou z hlavních otázek, na které se biologové hodlají soustředit v dalších fázích výzkumu.
Klasické vědecké pasti a terénní odchyty ale na pokrytí celého regionu nestačí. Zvlášť když se zvíře rádo zdržuje v těsné blízkosti člověka. Proto už od roku 2023 hraje zásadní roli občanská věda – zapojení běžných lidí, kteří narazí na neobvyklého tvora u sebe doma.
Protože bělozubka vyhledává lidská obydlí a během chladnějších měsíců se často stahuje přímo do domů, kůlen či hospodářských stavení, mají místní obyvatelé jedinečnou šanci narazit na ni tam, kam by se badatelé při běžném monitoringu nedostali.
Lidé poslali stovky fotografií
Do mapování se tímto způsobem zapojilo už více než 200 lidí z celé České republiky. Lidé do ústavu poslali přes 250 fotografií a videí a k tomu přibližně 60 vzorků tkání. Odborníci přitom zdůrazňují, že ohromný přínos mají i snímky jiných drobných savců.
Lidé totiž fotí rozmanité druhy bělozubek, rejsků i rejsců, díky čemuž vzniká unikátní a nebývale podrobná databáze o rozšíření těchto skrytě žijících hmyzožravců po celém Česku. Zásluhou všímavých nálezců se podařilo potvrdit výskyt bělozubky tmavé například v Kraslicích nebo v Kynšperku nad Ohří.
S nástupem podzimního počasí se navíc pravděpodobnost setkání s těmito tvory výrazně zvyšuje. Jakmile teploty klesnou, hmyzožravci začínají hledat útočiště pod střechami budov. Největší vlnu hlášení vědci pravidelně zaznamenávají především v prosinci a lednu.
Výzva k zapojení veřejnosti proto platí i pro nadcházející měsíce. Pokud někdo narazí na uhynulé zvíře, najde ho v pasti nebo mu ho domů přinese kočka, stačí drobnou šelmu vyfotografovat, ideálně z několika úhlů, zapsat si přesné datum a místo nálezu a kontaktovat výzkumný tým.
Pokud fotografie nebude k jednoznačnému určení stačit, vědci se mohou s nálezcem domluvit na převzetí drobného vzorku pro genetickou analýzu. Jak ji poznat? Na rozdíl od rejsků, kteří mají špičky zubů červené kvůli obsahu železa, mají bělozubky zuby čistě bílé, výrazné ušní boltce a dlouhé odstávající chlupy na ocase.
Co vědci zjišťují dál
Celý projekt se může opřít také o silné regionální zázemí. Výzkum běží v těsné spolupráci s Muzeem Karlovy Vary a tamním zoologem Janem Matějů, který byl klíčovým partnerem už v letech 2023 až 2025. Znalost místního terénu usnadňuje vytipování vhodných lokalit i samotnou práci v terénu.
Na dosavadní tříletou práci nyní plynule navazuje nový projekt podpořený programem Regionální spolupráce AV ČR pro roky 2026 až 2028. Jeho cílem je dlouhodobě sledovat populační dynamiku bělozubky, analyzovat její nároky na prostředí a prověřit dopady na původní společenstva savců.
Důležitou částí bude také screening zoonotických patogenů – tedy sledování případných nemocí přenosných na člověka. Vědci zkoumají zejména riziko přenosu bakterie Leptospira, původce leptospirózy, která může být nebezpečná pro lidi i domácí zvířata.
Vedle regionálního projektu navíc startuje samostatný výzkum financovaný Grantovou agenturou ČR. Ten se zaměří na samotnou podstatu úspěšné expanze. Vědci se podívají na genetickou variabilitu, schopnost přizpůsobit se proměnám klimatu, mikrobiom, parazity i další vnitřní pochody, které tomuto africkému migrantovi umožňují tak hladce zabydlovat středoevropskou krajinu.
Bělozubka tmavá se tak stala jubilejním 90. zjištěným druhem savce na území České republiky. A její příběh teprve začíná – ukáže, jak rychle dokáže cizí druh kolonizovat nové prostředí a co to znamená pro naše původní druhy.
