Nejhorší psí plemeno bylo vyhlášeno. V Česku jich žije naštěstí jen 800
V České republice se toto specifické plemeno netěší masové popularitě, což je pro obě strany vlastně dobře. Odhaduje se, že v Česku žije v současnosti jen zhruba 800 jedinců. Proč toto huňaté plemeno s typickým modročerným jazykem budí tolik rozpaků a proč rozhodně nepatří do rukou začátečníkům? Pojďme se na fakta podívat bez bulvární senzacechtivosti, ale s nadhledem a upřímností.
Mýtus o „nejhorším“ psovi aneb Jak vznikají žebříčky
Abychom pochopili, proč čau-čau získal tak nelichotivou nálepku, musíme se vrátit k metodice, jakou se psí inteligence a povaha měří. Nejcitovanějším zdrojem v této oblasti je kniha Inteligence psů od profesora Stanleyho Corena. Tento uznávaný psycholog rozdělil psí inteligenci do několika kategorií, přičemž tou hlavní pro sestavení žebříčku byla pracovní inteligence a poslušnost.
V tomto testování dopadl čau-čau téměř nejhůře ze všech hodnocených plemen, konkrétně se umístil na 76. místě ze 79 skupin. Co to znamená v praxi?
- Aby čau-čau pochopil nový povel, potřebuje často 80 až 100 opakování. Pro srovnání, border kolii stačí méně než pět pokusů.
- Splnění příkazu na první dobrou vykazuje toto plemeno v méně než 25 % případů.
Z pohledu tabulek, které oceňují stoprocentní poslušnost a touhu vyhovět pánovi (tzv. will to please), je tedy čau-čau propadákem. Znamená to ale, že je hloupý? Vůbec ne. Čau-čau má pouze extrémně vyvinutou autonomní a instinktivní inteligenci. Je to pes, který nepřemýšlí nad tím, jak udělat radost vám, ale zda má daná činnost smysl pro něj samotného.
Historie zapsaná v genech
Chování tohoto plemene dává dokonalý smysl, když se podíváme na jeho původ. Čau-čau patří mezi nejstarší dochovaná psí plemena na světě. Genetické analýzy potvrzují, že se jedná o takzvané primitivní plemeno, které má velmi blízko k vlkům.
Pochází z Číny, kde byl využíván jako všestranný pracovní pes. Sloužil k:
- Hídání chrámů a paláců před vetřelci.
- Lovu velké zvěře, včetně medvědů.
- Tahání těžkých nákladů v horských oblastech.
Od psa s touto historií nemůžete čekat, že bude s vyplazeným jazykem aportovat míček hodiny v kuse. V drsných podmínkách staré Číny musel být čau-čau nezávislý, ostražitý a schopen rozhodovat se sám, bez neustálého vedení člověkem. Tyto vlastnosti si v plné míře uchoval dodnes.
Povaha, která mate tělem
Na první pohled vypadá čau-čau jako roztomilý plyšový medvídek, což je pro mnoho nezkušených chovatelů osudová past. Jeho povaha má totiž mnohem blíže k povaze kočky než typického psa.
Typický čau-čau je rezervovaný, hrdý a velmi teritoriální.
K cizím lidem se chová s naprostým nezájmem, v horším případě s hlubokou nedůvěrou. Svou rodinu sice miluje a je jí bezmezně věrný, ale city projevuje velmi decentně. Nečekejte žádné bouřlivé vítání u dveří. Čau-čau vás zkontroluje pohledem, možná jednou mávne svým zatočeným ocasem a jde si dál lehnout na své oblíbené místo.
Jeho nízká cvičitelnost pramení z toho, že nesnáší dril a nátlak. Pokud na něj zvýšíte hlas nebo se pokusíte o fyzické tresty, čau-čau se psychicky uzavře a přestane s vámi komunikovat úplně. Respekt si u něj člověk musí zasloužit svou klidnou, konzistentní a přirozenou autoritou.
Proč jich v Česku žije naštěstí jen 800?
Číslo 800 jedinců v celé České republice jasně ukazuje, že čau-čau není a nikdy nebude módním hitem typu labradora nebo francouzského buldočka. A slovo „naštěstí“, které se v této souvislosti objevuje, je zcela na místě. Pokud by se toto plemeno stalo masově populárním, vedlo by to k produkci psů bez průkazu původu a k chovatelským katastrofám v rukou laiků.
Zde jsou hlavní důvody, proč je nízký počet těchto psů v ČR pozitivní zprávou:
- Extrémní nároky na socializaci: Čau-čau se musí od prvních týdnů života intenzivně seznamovat s lidmi, jinými psy, zvuky a prostředím. Pokud se tato fáze zanedbá, jeho přirozená ostražitost snadno přeroste v agresi nebo bázlivost.
- Komplikovaná péče o srst: Hustá dvojitá srst vyžaduje pravidelné a důkladné vyčesávání několikrát týdně, v období línání denně. Bez správné péče srst plstnatí a kůže pod ní trpí záněty.
- Zdravotní specifika: Plemeno trpí na oční vady (např. entropium – vtažení očních víček dovnitř), dysplazii kyčelních kloubů a potíže s dýcháním v letních měsících kvůli zkrácené tlamě.
- Nekompatibilita s dětmi: Čau-čau obecně nemá rád hluk, rychlé pohyby a tahání za srst. Není to ideální rodinný pes k malým dětem, raději vyhledává klidné prostředí.
Pro koho je tedy čau-čau ideální parťák?
Přes všechny zdánlivé nevýhody má čau-čau stabilní základnu obdivovatelů, kteří by ho nevyměnili za žádné jiné plemeno. Pokud člověk pochopí jeho spiritualitu a specifické potřeby, získá neuvěřitelně vznešeného, klidného a čistotného společníka.
Čau-čau téměř neštěká bez důvodu. Pokud se ozve, buďte si jisti, že se kolem domu děje něco opravdu podezřelého. Je to excelentní a neúplatný hlídač, který nepotřebuje výcvik k tomu, aby chránil svůj pozemek a svou rodinu. Navíc nepotřebuje kilometry běhání denně; stačí mu kratší, ale kvalitní procházky, kde může v klidu monitorovat okolí.
Označit čau-čau za „nejhorší plemeno“ je zkrátka nefér zkratka. Je to pouze pes, který odmítá hrát podle lidských pravidel slepé poslušnosti. Pro člověka, který hledá parťáka s vlastní hlavou, respektuje jeho osobitost a nepotřebuje psa jako podřízeného, může být těch 800 jedinců v Česku inspirací, že kvalita a výjimečnost mají před masovou popularitou vždycky přednost.
