Před 100 lety byly nutností v každé domácnosti. Teď za nepoškozené sběratelé vyplácí až 15 000 Kč
Řeč je o klasických mechanických ručních mlýncích na kávu. Před sto lety, v období první republiky, i během pozdějších dekád socialismu, byly tyto stroječky naprostou nutností v každé domácnosti. Káva se tehdy nekupovala běžně mletá ve vakuových baleních, ale nosila se domů jako voňavá zrnka, která bylo potřeba těsně před zalitím zpracovat.
Ruční mlýnek tak stál na čestném místě v každé kuchyni. Ať už šlo o robustní dřevěné krabičky s mosaznou kličkou, nebo pozdější barevné plastové varianty, rituál mletí milovali dospělí i děti, které se často přetahovaly o to, kdo bude kličkou otáčet. Tyto předměty v sobě nesou neuvěřitelné kouzlo domova, klidu a poctivé práce, která přežila generace a dnes se vrací v plné parádě.
Od prvorepublikové elegance po socialistický design: Kde se rodily legendy
Historie výroby kávomlýnků na našem území i v sousedních zemích je fascinující přehlídkou řemeslného umu a průmyslového designu. Za první republiky patřily k absolutní špičce nádherné nástěnné porcelánové mlýnky, jejichž těla zdobená tradičními motivy dodávala kuchyním nádech luxusu.
Mezi nejvýznamnější domácí výrobce patřila například světoznámá porcelánka Ditmar Urbach, která proslula svými keramickými a porcelánovými těly nástěnných mlýnků, či značka Sfinx. Později, v éře národních podniků, převzal žezlo legendární Lodos či tradiční Porkert. Na trhu se však objevovaly i špičkové zahraniční kousky od značek jako Leinbrock, Peter Dienes, Zassenhaus či Peugeot Frères. Tyto podniky nedělaly jen obyčejné spotřebiče, ale designová umělecká díla, která spolehlivě fungují i po desítkách let.
Sběratelská detektivka: Jak poznat, že máte v ruce drahý unikát
Ne každý mlýnek nalezený v krabici po prarodičích vám zajistí pohádkové bohatství, ale šance na objev cenného unikátu je překvapivě vysoká. Klíčem k úspěchu je detailní průzkum. Sběratelé se zaměřují především na technický stav a původnost. Mlecí kameny musí hladce fungovat, klička musí být původní a mosazné víčko či šuplíček nesmí chybět.
U porcelánových nástěnných mlýnků je kritický stav samotného porcelánu – jakákoliv prasklinka či oťuk dramaticky snižuje cenu. Zásadní chybou, kterou lidé dělají, je snaha mlýnek svépomocí vylepšit. Jak potvrzuje expert z Asociace starožitníků: „Lidé k nám do starožitnictví často nosí běžné kuchyňské náčiní z druhé poloviny 20. století s tím, že v novinách četli, jakou to má hodnotu. Musíme je bohužel zklamat. Běžný dřevěný nebo plastový mlýnek na kávu z dob ČSSR, kterých se vyrobily statisíce, má pro sběratele hodnotu maximálně 200 až 500 korun, a to ještě musí být kompletní a funkční. Tisícové částky se platí výhradně za raritní, nepoškozené porcelánové kusy z období secese nebo první republiky, případně za velké litinové obchodní stroje. Jakýkoliv neodborný zásah, jako je čištění drátěným kartáčem nebo přelakování moderní barvou, hodnotu předmětu okamžitě sráží na minimum.“
Pokud tedy najdete zachovalý kousek, nečistěte ho agresivní chemií ani ho nelakujte – autentická patina je to, co sběratelé milují nejvíce.
Od stovek po desetitisíce: Jaká je reálná cena a kde najít kupce?
Finanční realita je pestrá a plná překvapení. Zatímco běžný socialistický plastový mlýnek ze 70. let dnes na portálech jako Aukro vydražíte za symbolických 100 až 500 Kč, u starších kousků ceny raketově rostou. Standardní dřevěné meziválečné mlýnky v pěkném stavu se běžně prodávají za 1 500 až 3 500 Kč.
Pokud narazíte na nástěnný porcelánový mlýnek s cibulovým vzorem od Ditmar Urbach, můžete počítat s částkou kolem 3 200 Kč. Skutečným svatým grálem jsou pak vzácné, ručně malované secesní porcelánové mlýnky v bezvadném stavu, které se na aukcích prodávají za 10 000 až 15 000 Kč. Historické unikáty z období biedermeieru či obří litinové stroje z prvorepublikových koloniálů pak mohou atakovat hranici až 25 000 Kč.
Kolem prodeje však panuje i řada mýtů, jak dokládá jeden z přispěvatelů v internetové diskusi pod článkem o starožitnostech: „Zase jeden z těch článků, co z lidí dělají hlupáky. Našel jsem na půdě přesně ten mlýnek, o kterém psali, že má hodnotu 20 tisíc. Nadšený jsem s ním běžel do starožitnictví v Praze. Pán se mi vysmál, že jich tam má plnou krabici a vykoupil by ho maximálně za dvě stovky, protože je to běžný socialistický Lodos.“
Chcete-li svůj nález zpeněžit, nejlepší cestou jsou specializované aukční portály jako Aukro nebo renomované aukční domy, kde o ceně rozhodne reálný zájem sběratelů. Než tedy příště vyrazíte vyklízet starou chalupu nebo půdu po babičce, dívejte se pozorně. Možná tam na vás v prachu čeká voňavý kousek historie, který potěší nejen vaše srdce, ale i peněženku.
