Dnes ve 20:15 se zastaví čas. ČT1 uvádí film, který milují miliony Čechů
Když se 24. prosince 1977 rozsvítily televizní obrazovky s novou komedií o neposedném chlapci, jeho mamince-baletce a svérázném tatínkovi z horské služby, málokdo tušil, že právě vzniká jeden z nejoblíbenějších českých filmů vůbec. Sledovanost dosáhla neuvěřitelných 87 procent domácností vlastnících tehdy ještě ne tak běžný televizor. Marie Poledňáková jako režisérka a scenáristka vytvořila dílo, které pravidelně vyhrává ankety o nejlepší českou komedii a baví už několik generací diváků.
Příběh osmiletého Vaška, který se snaží dohazovat své mamince nového partnera, touží po psovi a zimní dovolené, však nevznikl jen u psacího stolu. Provázely ho osobní zkušenosti tvůrkyně, náhody při výběru představitelů, filmařské triky i momenty, kdy musela jít realita stranou ve prospěch emotivního účinku.
Scénář psaný podle vlastního života
Marie Poledňáková čerpala při psaní scénáře výrazně ze svých vlastních zážitků. Jako rozvedená matka samoživitelka vychovávala osmiletého syna Petra, který se jí v tomto věku intenzivně snažil najít nového partnera. Stejně jako filmový Vašek toužil po psovi a zimní dovolené v horách. Druhou polovinu Vaškovy povahy pak režisérka vymodelovala podle svého synovce, jenž byl známý svými rošťárnami.
Původní záměr přitom směřoval k vážnějšímu, psychologicky laděnému vyprávění o těžkém údělu osamělé matky. Zásadní obrat přišel ve chvíli, kdy se na konkurzu objevil malý Tomáš Holý.
Kulich, který rozhodl o obsazení hlavní role
Hledání vhodného dětského herce bylo pro filmový štáb skutečnou výzvou. Do smíchovského Národního domu dorazilo na konkurz mezi 160 až 200 dětmi. Tomáš Holý patřil k nejmenším a nejtišším, takže ho režisérka zpočátku přehlížela. Dokonce ho poslala domů s obavou, že tak malé dítě náročné natáčení psychicky ani fyzicky nezvládne.
Pak ale zasáhla náhoda. Chlapec se po chvíli potichu vrátil do sálu a beze slova, pouze pomocí pantomimy, naznačil, že si na židli zapomněl kulicha. Tento spontánní, přirozený moment režisérku natolik zaujal, že Tomáše okamžitě zařadila do užšího výběru pro kamerové zkoušky.
Definitivní rozhodnutí padlo až po slovech Františka Němce, který měl hrát Luboše. „Pokud mám tátu na obrazovce hrát věrohodně, musí to být jedině s tímto klukem“, prohlásil po společné zkoušce.
Natáčení v Krkonoších i barrandovských ateliérech
Samotné natáčení probíhalo v intenzivním tempu od 10. ledna do 10. března 1977. První záběry vznikaly v Krkonoších při lyžařských scénách, závěrečné pak v barrandovských ateliérech, kde se točily především pasáže z divadelního zákulisí a šatny.
Místa známá z filmu mají ve skutečnosti trochu jinou podobu. Hotel Sněhurka se ve skutečnosti jmenuje Olympie a stojí ve Špindlerově Mlýně. Stanice Horské služby, kde působil Luboš, byla pro potřeby filmu zřízena v chatě DIAS v údolí Svatý Petr – skutečné sídlo Horské služby tam tehdy nebylo. Škola z úvodních scén se nachází na pražském sídlišti Petřiny.
Profesionální dublérky a dabing
Přestože film působí naprosto přirozeně, tvůrci museli v některých momentech využít profesionální dublérky a dabing. Jana Preissová byla sice pohybově nadaná, ale náročné baletní scény za ni odtančila sólistka Národního divadla Hana Vláčilová. Režisérka tyto pasáže sestříhala tak dokonale, že záměnu běžný divák nepostřehne.
Podobně na tom byl Tomáš Holý – v dynamických záběrech na lyžích ho musel zastoupit zkušenější dětský lyžař, což je občas patrné z toho, že postava Vaška v některých vteřinách opticky mění proporce.
Vlastimil Harapes, představitel šéfa baletu Jindřicha, musel kvůli výrazné vadě výslovnosti odevzdat svůj hlas herci Jiřímu Klemovi, který mu kompletně předaboval celou roli. Postava tak získala charakteristický, až autoritativní tón. Naopak absolutní raritou je Stella Zázvorková v roli divadelní garderobiérky – na plátně se objeví pouhých 15 vteřin a pronese pouze dvě věty, což je nejkratší výkon v její bohaté kariéře.
Autentické dialogy plné brebtů
Jedním z nejvýraznějších prvků celého snímku jsou přirozené dialogy. Tomáš Holý měl obrovský dar improvizace a odmítal mluvit přesně podle naučených replik. Pravidelně zaměňoval slova – známé jsou jeho brebty jako povidla místo pravidla nebo záměna sloves oženit a vdát. Marie Poledňáková tyto autentické momenty záměrně nechávala ve výsledném střihu, protože dodávaly filmu na věrohodnosti.
Slzy vyvolané lží a dárek, který Vašek přešel
Některé emoce však musely být u malého herce vyvolány uměle. Slavná scéna, kdy Vašek trucuje s puntíkovaným šátkem na hlavě, vznikla hned po návratu z Krkonoš. Tomáš se během zimního natáčení do svého filmového tatínka upřímně zamiloval. Režisérka potřebovala, aby z něj v dané scéně vyzařovalo zklamání a vztek, což se nedařilo nasimulovat.
Sedla si proto k chlapci a namluvila mu, že se na něj František Němec naštval a už ho nechce vidět. Tomášovi okamžitě vyhrkly skutečné slzy a urazil se. Když pak Němec dorazil do ateliéru s dárkem, malý herec ho stále ještě pod vlivem emocí chladně přehlédl a krabici s autíčky demonstrativně překročil. Kamera běžela a kultovní scéna byla na světě.
Cenzorka, která se rozplakala
Když byl hotový film na podzim 1977 předložen ke schválení, nastal v projekční místnosti nečekaný moment. Během emotivní scény se rozplakala Milena Balašová, tehdy jedna z nejobávanějších a nejtvrdších cenzorek Československé televize. Snímek ji zasáhl natolik, že osobně prosadila jeho nasazení do nejlukrativnějšího vysílacího času – na Štědrý den večer, hned po hlavních zprávách.
Pro Tomáše Holého to byl start raketové, ale velmi krátké kariéry. Tu sám dobrovolně ukončil v roce 1980 filmem Prázdniny pro psa, protože nechtěl být neúspěšným dospělým hercem. Rozhodl se pro studium práv, jeho život však předčasně vyhasl v necelých 22 letech při tragické autonehodě v březnu 1990.
„Pokud mám tátu na obrazovce hrát věrohodně, musí to být jedině s tímto klukem,“ – František Němec o výběru Tomáše Holého
Film Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) můžete vidět v neděli 5. 7. ve 20:15 na ČT1.
