Chorvatsko končí, Češi mají dost drahoty a neochoty. Tyto 3 země jsou za půlku a služby mnohem lepší

Pamatuju si, jak ještě před pár lety platilo nepsané pravidlo: kdo jede k moři, jede do Chorvatska. Byla to taková samozřejmost, skoro jako vánoční kapr nebo silvestrovský ohňostroj. Jenže něco se změnilo. Když jsem letos na jaře procházela nabídky cestovních kanceláří a porovnával ceny, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Týdenní pobyt pro čtyřčlennou rodinu v docela obyčejném chorvatském apartmánu stál víc než slušný all-inclusive v Turecku.

A nejsem v tom sama. Podle dat velkých českých cestovek jako Čedok, Exim Tours nebo Fischer se zájem o Chorvatsko v posledních dvou sezónách výrazně ochlazuje. Ne že by tam nikdo nejezdil – pořád je to populární destinace – ale ta automatičnost je pryč. Lidé začali počítat a srovnávat.

Co se vlastně stalo?

Zlomovým momentem bylo přijetí eura v Chorvatsku na začátku roku 2023. Ceny v restauracích, na plážích i v obchodech se přepočítaly způsobem, který místní i turisté popisují jako „zaokrouhlení nahoru“. Espresso za 4 eura, lehátko na pláži za 20 eur na den, pizza v průměrné restauraci za 15 eur – to jsou částky, které ještě před třemi lety působily jako sci-fi.

„Chorvatsko prostě přestalo být tou dostupnou destinací, jakou bývalo,“ shrnuje to jeden z analytiků cestovního ruchu. A data mu dávají za pravdu. Když porovnáte týdenní pobyt pro rodinu ve 3-4hvězdičkovém hotelu s polopenzí, Albánie nebo Černá Hora vycházejí o 30 až 50 procent levněji při srovnatelné kvalitě.

Albánie: Z neznámé země hitem sezóny

Největším překvapením posledních let je bezesporu Albánie. Země, kterou většina Čechů donedávna znala maximálně z dokumentů o komunistické izolaci, se proměnila v plnohodnotnou přímořskou destinaci. Má nádherné pobřeží, tyrkysové moře srovnatelné s řeckými ostrovy a hlavně – ceny, které odpovídají tomu, co si běžná česká rodina může dovolit.

Nárůst zájmu o Albánii se podle rezervačních portálů pohybuje v desítkách procent meziročně. Cestovky reagují rozšiřováním kapacit, přibývají přímé lety i autobusové spoje. Je to trochu jako sledovat zrození nové turistické hvězdy v přímém přenosu.

Černá Hora drží laťku

Zatímco Chorvatsko zdražilo, sousední Černá Hora si udržela rozumnější cenovou hladinu. Nabízí podobnou kombinaci – jadranské pobřeží, historická města, hory na dosah – ale bez toho nepříjemného pocitu, že vás každý účet v restauraci bodne do srdce. Pro ty, kdo milují Jadran, ale nechtějí přeplácet, je to logická volba.

Turecko a Egypt: Návrat klasiky

Zajímavý je také renesance zájmu o Turecko a Egypt. Tyto destinace, které byly populární už před dvaceti lety, zažívají novou vlnu přílivu českých turistů. Paradoxně – i přes větší vzdálenost – často vycházejí cenově výhodněji než středomořské země, které zdražily. All-inclusive formát, který obě země nabízejí ve velkém, navíc eliminuje stres z každodenního počítání útrat.

Kdo vlastně mění destinaci?

Nejde přitom o trend jedné konkrétní skupiny. Rodiny s dětmi hledají dostupné all-inclusive s dětskými kluby. Mladé páry chtějí cestovat, ale jejich rozpočet má limity. Senioři oceňují klidné lokality bez astronomických cen. A dobrodruzi láká autentičnost míst, která ještě nejsou masově přeturistovaná.

Je to vlastně zdravý vývoj. Češi se naučili srovnávat, číst recenze, hledat alternativy. Ta doba, kdy se někam jezdilo jen proto, že „se tam prostě jezdí“, končí.

Co to znamená pro budoucnost?

Chorvatsko samozřejmě nezmizí z mapy českých dovolených. Má svoje věrné fanoušky, má krásnou přírodu, má výhodu relativní blízkosti. Ale ta automatická dominance je narušená. A možná je to tak správně – konkurence nutí destinace přemýšlet o tom, co turistům nabízejí a za kolik.

Sama jsem zvědavá, kam se trendy posunou v příštích letech. Jestli Albánie zvládne nápor turistů bez toho, aby ztratila svoje kouzlo. Jestli Chorvatsko zareaguje na odliv zájmu úpravou cen. A jestli se třeba neobjeví další „nová“ destinace, o které zatím nikdo nemluví. Jedno je ale jisté – český turista už není ochotný platit cokoliv jen proto, že je to blízko a zvyk. A to je možná ta nejdůležitější změna ze všech.