Celý život jsem dřela jako kůň a měla příjmy snů, na důchod ale nárok stejně nemám
Představa je lákavá: odpracujete patnáct let v Německu nebo Rakousku, kde jsou platy i odvody výrazně vyšší než v Česku, a pak se vrátíte domů s pocitem, že máte důchod zajištěný. Jenže realita funguje jinak. Zahraniční roky se vám sice započítají do potřebné doby pojištění, ale do výše českého důchodu se promítnou jen minimálně. A právě tady začíná zmatek, který překvapí i jinak informované lidi.
Jak vlastně funguje „poměrový výpočet“
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) používá při výpočtu důchodu pro lidi s mezinárodní pracovní historií takzvaný princip pro rata. Zjednodušeně řečeno: nejdřív spočítá teoretický důchod, který byste dostali, kdybyste všechny odpracované roky – české i zahraniční – strávili v Česku. Z této částky vám pak vyplatí pouze poměrnou část odpovídající době, kterou jste skutečně pracovali na českém území.
Zbytek důchodu musíte získat z každé země, kde jste byli pojištěni. Každý stát počítá svůj díl podle vlastních pravidel, vlastních stropů a vlastních přepočtových koeficientů. A tady je háček: součet všech těchto dílčích důchodů často nedosáhne částky, kterou byste měli, kdybyste celý život pracovali v jedné zemi.
EU versus zbytek světa: dva různé světy
Pro země Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsko platí koordinační nařízení, která celý proces alespoň částečně zjednodušují. Doby pojištění se sčítají pro splnění minimální doby (oněch 35 let pro ročníky narozené po roce 1960) a instituce si mezi sebou vyměňují informace prostřednictvím standardizovaných formulářů.
„Koordinace neznamená, že se vám sečtou peníze, které jste v jednotlivých zemích odvedli. Znamená pouze to, že se sčítají doby pojištění a každý stát pak vyplatí svou poměrnou část důchodu,“ vysvětlují princip odborníci na sociální zabezpečení.
S mimoevropskými zeměmi je situace složitější. Česká republika má bilaterální dohody například s USA, Kanadou, Austrálií, Japonskem nebo Jižní Koreou. Tyto smlouvy fungují podobně – zabraňují dvojímu pojištění a umožňují součet dob. Pokud jste ale pracovali v zemi bez jakékoli dohody s ČR, vaše tamní odpracované roky jsou pro český důchodový systém prakticky neviditelné.
Dokumenty, překlady, apostily
Kdo si myslí, že stačí přijít na ČSSZ a říct: „pracoval jsem deset let v Irsku“, obvykle narazí na realitu administrativy. Úřady potřebují konkrétní doklady, které prokazují dobu zaměstnání i účast na důchodovém pojištění. Typicky jde například o:
- pracovní smlouvy a jejich dodatky
výplatní pásky nebo roční přehledy příjmů
potvrzení od zahraničních zaměstnavatelů
výpisy ze zahraničního důchodového pojištění
daňová přiznání
Všechny dokumenty v cizím jazyce musí být úředně přeloženy do češtiny. U některých zemí mimo EU je navíc vyžadována superlegalizace nebo apostila – což znamená další náklady a čas.
Vysoké výdělky, nízký důchod?
Paradox, který mnohé zaskočí: i když jste v zahraničí vydělávali trojnásobek české průměrné mzdy a odváděli odpovídající pojistné, na výši českého důchodu to nemá téměř žádný vliv. Vyšší odvody ovlivní pouze zahraniční část vašeho důchodu – tu, kterou vám vyplatí daná země podle svých pravidel.
Každý stát má jiné parametry: jiný maximální vyměřovací základ, jiné valorizační mechanismy, jiný způsob zápočtu odpracovaných let. Výsledkem může být situace, kdy člověk s dvaceti lety práce ve dvou zemích dostane méně než ten, kdo celou kariéru strávil v jedné.
Dobrovolné pojištění jako záchranná brzda
Existuje možnost, o které mnoho lidí pracujících v zahraničí neví nebo ji podcení: dobrovolné důchodové pojištění v Česku. Pokud nejste v ČR povinně pojištěni, můžete si české pojištění platit dobrovolně – a tím si budovat nárok na vyšší český důchod.
Zpětně lze doplatit maximálně pět let běžného dobrovolného pojištění. Pro ty, kterým chybí roky do minimální doby 35 let, existuje možnost doplatit až 15 let zpětně – ale pouze za specifických podmínek a v momentě, kdy už nárok na důchod vzniká.
Co si z toho odnést
Práce v zahraničí má své nesporné výhody – vyšší výdělky, profesní zkušenosti, životní rozhled. Ale pokud jde o důchod, systém není nastaven tak, aby vás za mezinárodní kariéru odměnil. Je nastaven tak, aby každá země zaplatila jen svůj díl.
Pro každého, kdo strávil část života prací mimo Česko, platí jediné doporučení: začít řešit důchodovou situaci s předstihem, shromažďovat dokumenty průběžně a konzultovat konkrétní situaci s ČSSZ. Překvapení v šedesáti jsou málokdy příjemná – a v případě důchodu mohou znamenat rozdíl tisíců korun měsíčně po zbytek života.
