Ani Tunis, ani Egypt. Češi objevili nový tropický ráj za bezkonkurenčně nízkou cenu
Thajsko si většina z nás spojuje s přeplněnými plážemi Phuketu, nočním životem Bangkoku nebo turisty zaplavenými ostrovy Phi Phi. Jenže něco se mění. Čeští cestovatelé v roce 2026 hledají něco jiného – místa, která si zachovala svou původní tvář, kde úsměv místních není jen obchodní gesto a kde se dá skutečně odpočinout bez toho, abyste se museli prodírat davem selfie tyčí.
Thajská vláda a Turistický úřad Thajska (TAT) si tohoto trendu všimly. Přetížené destinace potřebují odlehčit a dosud opomíjené regiony zase ekonomický impuls. Výsledkem je cílená strategie, která má přesměrovat turistický proud do takzvaných druhořadých provincií – a právě ty se stávají novým lákadlem pro české dobrodruhy.
Trang, Satun, Nan, Loei – jména, která si zapamatujte
Na jihu Thajska leží provincie Trang a Satun. Vápencové útesy vystupující z tyrkysového moře, jeskyně, které jako by vypadly z dobrodružného filmu, a ostrůvky Koh Libong nebo Koh Sukorn, kde se turisté počítají na desítky, ne tisíce. Kdo hledá klid a nedotčenou přírodu, tady ji najde.
Úplně jiný zážitek nabízí severovýchod – oblast Isán s provinciemi Nan a Loei. Žádné pláže, ale majestátní hory, řeky vinoucí se mezi rýžovými poli a vesnice, kde se život řídí rytmem sklizně, ne příjezdem turistických autobusů. Je to Thajsko, jaké znali cestovatelé před třiceti lety.
Poučení z Maya Bay
Thajsko má za sebou bolestnou lekci. Maya Bay na ostrově Koh Phi Phi Leh, proslavená filmem Pláž s Leonardem DiCapriem, se stala symbolem toho, jak masový turismus dokáže zničit to, co přijel obdivovat. Drastické uzavření zátoky a její postupné znovuotevření s přísnými limity návštěvníků ukázalo, že bez regulace to nejde.
Současný 13. národní plán hospodářského a sociálního rozvoje (2023–2027) proto klade důraz na udržitelnost. V praxi to znamená zákaz jednorázových plastů v národních parcích, omezení počtu denních návštěvníků, podporu ekologického ubytování a zapojení místních komunit do řízení turismu. Korálové školky, monitoring ekosystémů, certifikace udržitelnosti pro hotely – to vše má zajistit, že nové destinace neskončí jako ty staré.
Komunitní turismus jako odpověď
Zajímavý je posun v tom, kdo z turismu profituje. Thajsko se snaží budovat model, kde místní obyvatelé nejsou jen kulisou pro fotky, ale aktivními partnery. Příjmy z turismu jdou přímo do komunit – na podporu místních řemesel, trhů, tradičních festivalů. Turisté jsou vedeni k tomu, aby respektovali místní zvyklosti, a vznikají monitorovací programy sledující, jak se místním s přílivem návštěvníků žije.
Je to idealistická vize? Možná. Ale po letech, kdy se některé thajské destinace proměnily v turistické fabriky, je to pokus o nápravu, který stojí za pozornost.
A co cena?
Thajsko už dávno není tak levnou destinací jako dřív – ceny rostou, podobně jako jinde ve světě. Přesto zůstává poměr ceny a kvality pro české turisty velmi příznivý. Jídlo v lokální restauraci vyjde zhruba na 35 až 100 korun, slušné ubytování se dá pořídit za 300 až 600 korun na noc, což v Evropě jen tak nenajdete.
Týdenní dovolená včetně letenky se dá pořídit za 25 000 až 45 000 korun podle stylu cestování. Ve srovnání s Karibikem, Maledivami nebo Seychelami je to stále jiná liga. A aktuální kurz koruny vůči thajskému bahtu situaci ještě vylepšuje.
Infrastruktura se připravuje
Thajsko investuje do rozšíření letišť – U-Tapao, Chiang Mai i Phuket navyšují kapacity. Diskutuje se o přímých letech z Prahy do dalších thajských měst, nejen do Bangkoku. Rozvíjí se vysokorychlostní železnice, modernizuje se silniční síť, zlepšuje se internetové připojení i v odlehlejších oblastech.
Zároveň ale platí, že nové ráje nejsou na masový turismus připraveny – a možná by ani neměly být. Menší ekologické resorty, homestay ubytování, online rezervační systémy s limitem denních návštěvníků. To je cesta, kterou se Thajsko vydává.
Co by měl vědět každý, kdo se chystá
Thajská kultura má svá pravidla, která stojí za to znát. Královská rodina a buddhismus jsou posvátné – jakékoli znevažování může mít vážné následky. Hlava je považována za nejposvátnější část těla, chodidla za nejméně čistou – nikdy na nikoho nemiřte chodidly, nikdy se nedotýkejte hlavy Thajce. Před vstupem do chrámu sundejte boty a mějte zakrytá ramena i kolena.
Tradiční pozdrav wai – sepnuté ruce před hrudí – a upřímný úsměv otevírají dveře víc než jakákoli znalost jazyka. A pokud smlouváte na trhu, dělejte to s grácií, ne jako v boxerském ringu.
Kam to všechno směřuje
Thajsko roku 2026 nabízí zajímavou volbu. Můžete jet na Phuket a zažít to, co tisíce turistů před vámi. Nebo se můžete vydat do provincií, které většina Čechů neumí ani vyslovit, a zažít něco, co za pár let možná už nebude stejné.
Jestli se thajský experiment s udržitelným turismem povede, ukáže čas. Ale pro ty, kdo hledají víc než jen pláž a all inclusive, je to příležitost, která stojí za zvážení.
