6 fází partnerského vztahu aneb když láska zraje
Milostné vzplanutí
Na začátku jsme láskou oslepení, zasaženi hluboko přívalem nové energie, která nám dává křídla a my letíme na horu zamilovaných. Nemáme pojetí o čase, všechny problémy lidského světa zdají se nám malicherné a jediným středobodem je touha být s tím druhým. Z hory zamilovaných postupně každý slézá. Někdo opatrně, jeden druhého přidržujíc, jiný seskočí nebo dokonce spadne a pořádně si nabije.
Zkoumání a hledání: Kdo jsem já a kdo jsi ty?
Po překrásné pouti najednou hledíme, kdo to vedle nás vlastně je? Vidíme ostře a neunikne nám nejmenší detail. Realita je tvrdá a vystřízlivění bolestivé. Pokud pravdu uneseme a bez větších zranění projdeme nezbytnými konflikty, které vztah utužují, čeká nás čas objevování. Hledáme, kde končí naše hranice a začínají hranice toho druhého.
Už vím, kdo jsi ty a já. Ale kdo jsme my dva dohromady?
Loď přestane plout chaoticky, když se hladina ustálí a posádka uklidní. Hormony štěstí dávno vyprchaly, šok z pádu do reality už je také pryč. Tak co teď? V této fázi se mnoho párů zastaví – rozchází se nebo léta žijí v náladě obviňování a dokazování si vlastní hodnoty. U některých párů přijde prozření a pochopení, že oba jsou na jedné lodi, a myšlenka, že prázdnota, která se s pravidelností objevuje je přirozená součást našich životů.
Společně
Vztah zraje a sílí a my dva jsme v tom opět spolu. Trochu jako na začátku, ale je za námi ta trnitá cesta poznání. Už víme, že SPOLU být je těžké. Pochopili jsme, že ten druhý je stejně nedokonalý jako my sami. A právě proto si chceme pomáhat, protože jsme v té bryndě skutečně SPOLU. V této fázi pár nejčastěji zakládá rodinu. S příchodem dětí se občas propadá do předchozích dvou fází. Vytrácí se partnerská intimita, proměňuje se a čeká na čas, který si ti dva musí na sebe dobrovolně najít.
Znovupoznání
Když děti odcházejí, vidíme zřetelně zase jen nás dva. Trochu jsme za ta léta starostí a povinností zapomněli, kým vlastně jsme. Je tady prázdno, které máme chuť vyplnit. Ohlížíme se zpět a oživujeme to společné, na co jsme při výchově dětí neměli čas. Nebo ze vztahu utíkáme, a to nové nezávisle na partnerovi budujeme zcela samostatně.
Usmíření
Dojdou-li páry přes všechna životní poznání až sem, čeká je krásný čas opečovávání se. Jsou smíření nejen se svým osudem, ale i se sebou navzájem. Možná si myslíte, že ze vztahu díky smíření odchází energie a vztah utichá, ale je tomu právě naopak. Hluboká a na oko neviditelná láska “až na věky” zraje dál, někdy ji provází strach, kdo odejde dřív, ale v podstatě je to ta nejromantičtější fáze partnerského vztahu.