Zapomeňte na baleríny. Letošní jaro ovládne to nejlepší ze sedmdesátek. Tyto boty Českoslovanské ženy nosily s láskou

Platformové dřeváky si většina lidí spojuje spíš s dobovými fotkami rodičů nebo prarodičů ze socialistických ulic. Tahle představa má ale háček. Zatímco na Západě byly symbolem extravagance a svobody, u nás často znamenaly nejistou kvalitu – a někdy i riziko pro zdraví.

Z čeho se vlastně dřeváky vyráběly?

Zapomeňte na tvrdý buk nebo javor, které by nohám dodaly stabilitu. V tehdejším Československu se sahalo po tom, co bylo po ruce – bříza, vrba, topol, někdy i smrk nebo borovice. Měkká dřeva, která se sice snadno opracovávala, ale pro obuv, jež měla denně snášet tisíce kroků, byla naprosto nevhodná.

Výroba probíhala pomocí pásových pil a jednoduchých fréz, často s minimální kontrolou kvality. Cílem bylo dostat na trh co nejvíc párů za co nejnižší cenu. Trvanlivost? Komfort? To byly luxusní pojmy, které se do plánu nevešly.

Chůze jako na chůdách

Z ergonomického hlediska šlo o malou katastrofu. Rigidní dřevěná deska zcela ignorovala přirozený pohyb nohy. Žádná flexibilita, žádné tlumení nárazů. Chůze v takových botách drasticky měnila postoj a zatěžovala klouby od kotníků až po páteř.

Výsledkem nebyly jen nepříjemné puchýře a otlaky, ale při dlouhodobém nošení i vážnější ortopedické problémy – deformace prstů, patní ostruhy, chronické bolesti zad. Po celodenním nošení se člověk necítil jako módní ikona, ale spíš jako oběť středověkého mučení.

Když se bota rozpadla pod nohama

Na spojích se šetřilo, kde se dalo. Dřevěné platformy se ke svrškům z nekvalitní koženky připevňovaly hřebíčky, sponkami nebo narychlo přišroubovanými šrouby. Nekvalitní lepidla v kombinaci s měkkým dřevem vedla k rychlé destrukci – platformy se odlamovaly, svršky se trhaly a celá bota se rozpadala nezřídka už po pár týdnech.

Dva světy, dvoje dřeváky

Na Západě to byl úplně jiný příběh. Platformy tam nosily ikony jako Abba nebo David Bowie – šílené výšky, extravagantní svršky z barevného semiše, lesklé aplikace. Jejich podrážky byly sofistikovaněji tvarované, často kombinované s gumovými vrstvami pro lepší grip.

Československé dřeváky oproti tomu působily jako chudí příbuzní z venkova. Masivní, jednoduché, bez ozdob, s omezenou barevnou škálou. Standardizované modely, které se snažily napodobit západní trend, ale zoufale postrádaly jeho lesk. Bylo to zrcadlo doby – i boty vypovídaly o propasti mezi dvěma světy.

Návrat v novém kabátě

Dnes se platformové dřeváky vracejí na módní mola od Milána po Paříž. Ale tentokrát jde o úplně jinou kategorii. Pryč jsou těžká, nepoddajná dřeva. Moderní designéři sahají po lehkých kompozitních materiálech – EVA pěně, korkových směsích nebo recyklovaných plastech.

Nejnovější trendy ukazují na využití 3D tisku pro vytváření ergonomicky dokonalých podrážek na míru, které zohledňují individuální biomechaniku chodidla. Moderní lepidla na bázi polyuretanu zajišťují, že se obuv nerozpadne ani po letech intenzivního nošení. A důraz na udržitelnost? Certifikované dřevo z udržitelných zdrojů nebo recyklované materiály jsou dnes standardem.