Vyhlašujeme nejhorší špekáčky ze supermarketů. Na ohni se spálí ihned, protože v nich není maso
Táborák bez opékání uzenin si málokdo dokáže představit. Jenže realita bývá často zklamáním – namísto pomalu se opékající klobásy s křupavou kůrkou skončíte s ohořelým kusem něčeho, co ani pořádně nevoní. Zatímco kvalitní výrobek na ohni krásně zhnědne a pustí šťávu, ty nejlevnější varianty zčernají během okamžiku.
Vysvětlení je prosté: když v uzenině chybí pořádné maso a kvalitní tuk, nemá se co správně opékat. Místo toho se na povrchu okamžitě spálí náhražky, kterými výrobci nahradili skutečné suroviny.
Čím výrobci nahrazují maso
Levné alternativy ze supermarketů obsahují především plnidla. Nejčastěji jde o škrob a pšeničnou mouku, které slouží jako zahušťovadla a pomáhají vázat vodu. Jenže pod přímým žárem se voda bleskově odpaří a škrobové složky se okamžitě připálí a zuhelnatí.
Další problematickou ingrediencí je strojně oddělené maso, takzvaný separát. Jedná se o jemně rozdrcené zbytky tkání získané mechanicky z kostí. Separát postrádá vlastnosti skutečné svaloviny – nedrží tvar, při zahřívání ztrácí pevnost a výsledná konzistence připomíná spíš gumu než poctivou uzeninu.
- Pšeničná mouka a škrob slouží jako levné plnidlo, které se na žáru okamžitě připaluje
- Strojně oddělené maso kazí strukturu i chuť produktu
- Přidaná voda zvyšuje hmotnost v obalu, ale při opékání se odpaří a uzenina se smrští
- Emulgátory a stabilizátory drží hmotu pohromadě jen do prvního kontaktu s ohněm
Pozor na kreativní názvy místo klasického špekáčku
Česká legislativa jasně stanovuje, co smí nést označení „Špekáček“. Podle vyhlášky musí obsahovat minimálně 40 % masa (vepřového, hovězího nebo telecího) a nesmí být vyroben ze strojně odděleného separátu.
Obchodní řetězce ale nabízejí produkty s názvy jako Opékáčky, Buřty na oheň nebo Buřtíky. Tyto výrobky se oficiální definici záměrně vyhýbají a často obsahují masa výrazně méně než 40 %. Zbytek tvoří právě separát, mouka, voda a směs dochucovadel.
Koupil jsem nejlevnější balení buřtů na grilování a na táboráku to byla katastrofa. Během minuty byly černé a uvnitř studené. Víc než polovina skončila v ohni, protože se rozpadaly. Už si radši připlatím,
říká Pavel z Brna, který si nechal poradit od zkušenějších táborníků.
Jak vybrat uzeninu, která na ohni obstojí
Kvalitní produkt poznáte už v obchodě, pokud věnujete chvilku pozornosti etiketě. Zde jsou základní znaky, podle kterých se orientovat:
- Vysoký obsah masa – ideálně nad 60 %, ještě lépe přes 70 %
- Viditelné kostičky špeku v řezu – tuk je nositelem chuti a při opékání se pozvolna rozpouští
- Přírodní střevo místo umělého obalu – vytvoří při opékání typickou křupavou kůrku
- Krátké složení bez množství éček a stabilizátorů
Špekáček dostal jméno právě podle špeku, tedy tuku. Bez něj nemůže fungovat – tuk se při opékání rozpouští, promaští maso a dodává mu chuť. Levné výrobky ho nahrazují vodou a emulgátory, což na ohni prostě nefunguje.
Proč se vyplatí nešetřit
Pár korun ušetřených na balíčku nejlevnějších uzenin se u ohně promění jen ve frustraci. Místo večera plného chutí budete řešit, jak zachránit spálené zbytky na vidličce. Poctivé maso a tuk nejdou nahradit žádnými aditivy ani plnidly.
Pokud chcete u táboráku opravdu zažít tu pravou atmosféru, investujte do kvalitnějších výrobků. Rozdíl poznáte nejen na chuti, ale už při samotném opékání – správný špekáček se pomalu otáčí, krásně zhnědne a voní tak, jak má.
