Plevel není jen otravná zbytečnost, ale také zrcadlo zdravotního stavu naší půdy
Každé rostlině svědčí něco jiného
Rozhodně neplatí, že všechny rostlinné druhy mají stejné požadavky na stanoviště, kde rostou – ať už se jedná o okrasné, či hospodářské druhy nebo o rostliny volně rostoucí, včetně plevelů. Zahrádkáři vědí, že třeba okurky nebo fazole budou bez přímého slunce strádat, naopak třeba rebarbora uvítá spíš polostín. Stejné je to s vodou. Taková červená řepa nebo chilli papričky přežijí, i když je občas zapomenete zalít, naopak salát nebo špenát bude bez pravidelné zálivky vypadat jako zelený toaletní papír.
I chutě mají rostliny různé
Stejné je to i s živinami. Pokud máte na zahradě půdu zásaditou, můžete se rozloučit s vidinou borůvek obsypaných modrými plody, aniž byste je museli často zasypávat kostní moučkou a podobnými přípravky. Naopak v podhůří Krkonoš nebo Jizerských hor, kde je půda vysloveně kyselá, budete mít úspěch třeba s rybízem, kterému tento typ půdy vysloveně prospívá. Jinak tomu není ani s druhy rostlin, které souhrnně označujeme jako plevel.
Kupujete zahradu? Ověřte si, jaký plevel tam roste
Představme si situaci, kdy chceme koupit pozemek a plánujeme na něm vedle rodinného domku časem vytvořit i krásnou zahradu, napůl okrasnou a napůl užitkovou. Realitní makléř nám samozřejmě půdu vychválí až do nebes a na náš dotaz určitě odpoví něco ve smyslu, že nám tu budou růst rajčata velká jako melouny. Po přečtení tohoto článku se ale dozvíme, že mnohem lepší je spolehnout se na vlastní úsudek.
Kopřivy a šťovík – dusíkem se nešetřilo
V první fázi je dobré zaměřit se na výskyt tzv. nitrofilních rostlin. Ty mají v oblibě půdy s vysokým obsahem dusíku a jde především o kopřivy, hluchavky a různé druhy širokolistých šťovíků, z keřů se jedná o černý bez. Pokud jsou na pozemku tyto rostliny ve velkém množství, tak to znamená, že je v půdě velké množství dusíkatých reziduí. Mohlo se zde v minulosti nacházet třeba hnojiště, může také docházet se splachování průmyslových hnojiv z blízkých polí. Půda má dlouhou paměť, takže i když hnůj zmizel třeba před několika desetiletími, z půdy se bude vymývat ještě dlouhou dobu. Zbystřit by měli především rodiče – velké množství dusičnanů v zelenině může ublížit malým dětem.
Kopřivy a šťovík mají v oblibě půdy s vysokým obsahem dusíku | Zdroj: Julietart / Depositphotos
Mech v trávníku
Kdo chce mít na zahradě anglický trávník, měl by si dát pozor, zda neuvidí v trávě větší množství mechu. To může značit buď kyselou půdu, častěji je však příčinou půda hodně zhutněná a nepropustná pro vodu. Nemusí to vždy znamenat, že máme na pozemku vysokou hladinu podzemní vody. Mechu stačí, když se ve vrchní udusané vrstvě půdy zdrží voda po dešti déle, než je obvyklé. Zkrátka přítomnost mechu napovídá, že s půdou budeme muset v budoucnu hodně pracovat, abychom ji vylepšili – čeká nás opakované provzdušnění a možná také úprava zrnitosti, například přidáním písku.
Ne všechny signály jsou špatné
Plevele nám mohou o půdě říct i mnoho pozitivního. Pokud nám na záhoně bují například kokoška pastuší tobolka nebo třeba nenápadná plazivka jménem ptačinec žabinec, svědčí to o živinami bohaté půdě s vysokým obsahem humusu. V tom případě se můžeme těšit na dobrou úrodu a zároveň na půdu, která je v dobrém zdravotním stavu.
