O tomto lyžařském ráji skoro nikdo neví. Sjezdovky jako v Alpách a ceny za lidovku
Každý rok stejný rituál. Prohlížení nabídek rakouských a italských středisek, kalkulace rozpočtu a nakonec zjištění, že za týden lyžování zaplatíte tolik, co za dovolenou u moře. Skipas za 1 800 korun denně, oběd na svahu za pětistovku.
Letos jsem se rozhodla udělat něco jinak. Místo tradičních destinací jsem zamířila tam, kam většina českých lyžařů zatím nedorazila – nebo o těchto místech ani neví.
Szczyrk: Když Beskydy vyrostou do alpských rozměrů
Polský Szczyrk byl ještě před několika lety synonymem pro zastaralé vleky a fronty na pálenku. Dnes? Více než 40 kilometrů propojených tratí, sjezdovky dlouhé přes 5 kilometrů a převýšení atakující 700 metrů. To jsou parametry, které by obstály i v lecjakém alpském údolí.
Za proměnou stojí investice přesahující 2 miliardy korun od Tatry Mountain Resorts. Moderní 10místné kabinky a vyhřívané 6sedačky zvládnou přepravit až 20 000 lyžařů za hodinu. Výsledek? Fronty, které v Alpách patří k dennímu chlebu, tady prakticky neexistují.
Co mě ale překvapilo nejvíc, je systém zasněžování pokrývající 95 % sjezdovek – standard, který překonává mnoho proslulých alpských středisek. Flotila rolb s GPS navigací každou noc připravuje tratě do stavu, za který by se nemusely stydět ani švýcarské svahy.
A cena? Při online nákupu v předstihu zaplatíte za denní skipas zhruba polovinu toho, co ve Špindlerově Mlýně. Jak je to možné? TMR těží z úspor z rozsahu – spravuje několik velkých středisek současně, investuje do energeticky úsporných technologií a dynamickými cenami motivuje lyžaře k nákupu předem.
Gudauri: Kavkaz pro ty, kdo se nebojí
Pro odvážnější existuje gruzínské Gudauri. Sjezdovky začínající ve výšce přes 2 000 metrů, vrcholy blížící se 3 300 metrům a nekonečné pláně nad hranicí lesa, které jsou rájem pro freeridery.
Skipas v přepočtu kolem 500–600 korun. Za cenu jedné kávy v rakouských Alpách kompletní oběd s pivem. Údržba tratí sice nedosahuje středoevropských standardů, ale při množství přírodního sněhu, které kavkazské mikroklima garantuje, to nikomu nevadí.
Investice do moderních lanovek, podporované vládními i soukromými fondy, postupně zvyšují komfort. Technické zasněžování je teprve v počáteční fázi – ale upřímně, tady ho zatím nikdo nepotřebuje.
Jahorina: Olympijská historie za zlomek ceny
Bosna a Hercegovina jako lyžařská destinace? Zní to nepravděpodobně, dokud si neuvědomíte, že právě tady se v roce 1984 konala zimní olympiáda. Jahorina prošla v posledních letech kompletní obnovou – moderní lanovky, zasněžování pokrývající přes 60 % areálu a tratě vedoucí krásnými lesy.
Luxusní apartmány přímo na svahu za třetinu italských cen. K tomu balkánská pohostinnost, která v přeorganizovaných alpských střediscích dávno vymizela. Je to kombinace, kterou jinde nenajdete.
Proč o nich (skoro) nikdo neví?
Většina lyžařů jezdí tam, kam jezdili jejich rodiče. Nebo tam, kam je směřuje reklama velkých cestovních kanceláří. Tato střediska se ale rozvíjejí rychleji, než katalogy stíhají aktualizovat.
V Szczyrku už plánují další investice s důrazem na udržitelnost – inteligentní systémy pro rozložení lyžařů po areálu, efektivní hospodaření s vodou pro zasněžování, ochrana místní přírody. Podobné strategie postupně zavádějí i v Gudauri a Jahorině.
Je otázkou času, kdy tyto destinace objeví širší veřejnost. Možná právě proto stojí za to vyrazit teď – dokud si ještě uchovávají své kouzlo bez davů a bez astronomických cen. Skutečné alpské parametry totiž nemusí nutně znamenat alpský účet.
