Představte si tu krásu, když mistři cechu pekařského nesli tu nejkrásnější vánočku na dlouhém prkně na Pražský hrad
V průběhu staletí se vánočka objevila v receptech slavných kuchařek, byla spojená s pověrami a dokonce se nosila na Pražský hrad jako symbol prosperity. Dodnes mají rodiny své tajné receptury na vlastní vánočky a samozřejmě plátí, že nejlépe chutná s láskou upečená vánočka od maminky.
Historie vánočky
Předchůdcem dnešní vánočky je tzv. calta – staročeské moučné pečivo, které mělo podobu nepleteného bochníku a na českém území se peklo už ve 14. století. Vzhled calty se časem postupně změnil v pečivo pletené z několika pramenů – v dnešní vánočku. První písemné zmínky o ní pocházejí z 16. století.
Vánočka byla dlouhou dobu luxusním pečivem, určeným pouze pro šlechtu a městskou honoraci. Na venkově si ji mohly dopřát jen bohatší rodiny. Vánočka se rozšířila do více domácností až s rostoucí dostupnosti surovin a díky popularitě kuchařských knih. Stala se symbolem české kuchyně a spojuje tradiční hodnoty s moderním pojetím svátků.
Tato sladká dobrota není obyčejné pečivo. Každý její prvek nese hluboký symbolický význam. Zaplétání těsta do copů má připomínat vzájemné propojení rodiny a pevné rodinné pouto. Těsto obsahující mléko, vejce, máslo a cukr symbolizovalo hojnost, zatímco přidání rozinek a mandlí zdůrazňovalo luxusní charakter pokrmu. Tvar vánočky měl připomínat Ježíška v peřince, čímž se zdůrazňovalo její spojení s křesťanskými Vánocemi.
Lid pražský miloval tradici pekařských cechů
Kdo zvládl upéct největší a nejkrásnější vánočku, získal čestnou funkci odnést ji na Pražský hrad 24. prosince dopoledne. Tato tradice vznikla již za Karla IV., kdy byla velká vánočka darována králi jako symbol hojnosti a prosperity pro celý národ. Pekaři, kteří se na přípravě podíleli, nesli vánočku na dlouhém prkně pěšky, aby se s dílem pochlubili. Obyčejní lidé stáli podél ces a dívali se na tu nádheru. Někdy jich bylo tolik, že museli na klidný průchod pekařů dohlížet strážníci.
Tento zvyk symbolizoval nejen pokoru a úctu vůči panovníkovi, ale také naději na plodný a úspěšný rok.
Kuchařky, které propagovaly vánočku
Vánočka našla své místo v knihách s kuchařskými recepturami, které se během 19. a 20. století staly nepostradatelným pomocníkem v domácnostech. Mezi autorky, které tuto tradici propagovaly, patří například Magdalena Dobromila Rettigová. Její recepty na vánočku zdůrazňovaly důležitost kvalitních surovin a tradičních postupů.
Další slavnou propagátorkou české kuchyně byla Marie Janků-Sandtnerová, jejíž kuchařské knihy obsahovaly návody na vánočku přizpůsobené moderním domácnostem první republiky. Tyto recepty pomohly přenést tradici vánočky do městských rodin, které si ji oblíbily nejen na Štědrý den, ale také během celého vánočního období.
Vánočka a pověry
V minulosti byla příprava vánočky spojena s řadou pověr a hospodyně tak její přípravě věnovaly nevšední pozornost a pečlivost. Pokud se vánočka během pečení „propadla“ nebo praskla, znamenalo to smůlu. Naopak, zdařilá a krásně upečená vánočka měla přinést štěstí a prosperitu celé rodině.
Pověrčivé kuchařinky si často kolem pasu ovázaly zástěru se stužkou a při zadělávání těsta myslely na přání, která chtěly splnit. Někde se dokonce věřilo, že pokud během přípravy vánočky někdo promluví, mohlo by se těsto srazit a vánočka by se nepovedla. Proto si pekařky při přípravě vánočky vyžádaly kuchyň jen pro sebe. Ale možná byla tato pověra také dobrým důvodem k tomu, aby se v kuchyni nepletly děti a neujídaly vzácné hrozinky a mandle.
Receptura vánočky
Tradiční recept na vánočku byl poměrně složitý, ale výsledek stál za to. Kromě mouky se přidávalo máslo, cukr, mléko, vejce, rozinky a mandle. Důležitou součástí bylo pečlivé zaplétání těsta do různých vrstev copů. Některé hospodyně zaplétaly až devět pramenů, což symbolizovalo devět andělských kůrů.
Vánočka dnes
Dnes je vánočka běžnou součástí českých Vánoc. I když si ji mnozí kupují v obchodech, kvůli náročnější přípravě. Je však stále dost domácností, kde si královny kuchyně zakládají na své vlastní receptuře. Moderní recepty často přizpůsobují toto slavnostní pečivo vlastní chuti a přidávají kandované ovoce, vanilku nebo kousky čokolády.
Vánočka je živým dokladem české kulinářské tradice, která spojuje minulost s přítomností. Její vůně, chuť a symbolika přinášejí do domovů nejen radost, ale také kus historie a ducha českých Vánoc.
