Léto Husákových dětí aneb Jak se žilo na prázdninách u babičky
Vaření ve venkovské kuchyni bylo velice prosté, přesto děti, které trávily celé dny venku s kamarády, nikdy žádné jídlo neodmítly. Začínalo se většinou ranním kakaem, které rozvonělo celou kuchyň, kde nechyběla kamna, která sloužila nejen k topení, ale i k celoročnímu vaření. Ke kakau se podával máslem namazaný rohlík a když byl „gumový“, stačilo ho namočit do kakaa. Jaká to byla dobrota!
Ale kakao nebylo vždy po ruce. Někdy v obchodech moc nebylo a tak se většinou vzácná krabička plná voňavého prášku nechávala pečlivě skrytá v komoře, aby bylo kakao na vánoční cukroví.
Jako náhražka se často podávala dostupná a levná melta. Děti ji měly s mlékem a cukrem, babičkám stačila jen čistá melta. A komu nechutnala, dostával čaj, třeba s medem.
Byly i takové babičky, které neměly lednici. Nepotřebovaly takové moderní vynálezy, které spotřebovávaly energii. Věci se jednoduše kupovaly tak, aby se spotřebovaly. Mléko se na kamnech převařilo hned po přinesení z obchodu. Máslo bylo na talířku pod poklopem v komoře. V obchodě krájely i „osminky“, aby se doma spotřebovaly, než máslo žluklo.
Oblíbenou svačinkou těch dětí, co se stihly v záplavě her zastavit dopoledne doma, byl chleba s máslem a domácí marmeládou. Ta z padaných přezrálých meruněk byla naprosto dokonalá. Babičky však dokázaly zpracovat úplně vše, co jim keře a stromy s ovocem nadělily. Dokonce nemusely růst ani v zahrádce. To potom přišly na řadu děti, které znaly každou opuštěnou třešeň u polní cesty, maliny na krajích lesů a různě mirabelky v remízcích uprostřed polí.
Tady máš děvče košíček a přines trochu těch špendlíků na marmeládu!
Posbírej cestou od rybníka do tašky pár letních jablek, v neděli bude štrůdl!
Letní obědy byly většinou skromné, ale nikdy nechyběla polévka. To byl základ kuchyně všech babiček. Oblíbené byly třeba palačinky, květák nebo vaječná omeleta s bramborami. A kolik radosti udělala obyčejná bramborová placka opečená jen tak na sucho na plotně, až měla zlatavou kůrku. Potírala se ještě horká sádlem, aby voněla. Nakonec i ta krupičná kaše přišla k chuti. Posypaná cukrem a kakaem nebo nastrouhaným starým perníkem a zjemněná peckou másla, které vytvářelo na povrchu kaše zábavné cestičky. Na vrcholu oblíbenosti byly kynuté nebo tvarohové knedlíky plněné ovocem, s posypem a máslem.
Během týdne se moc maso nejedlo, ale jeho čas byl vždy v neděli. Jak už to bývalo, vévodil pečený králík, nejlépe s cibulkou a kousky slaniny. Králíků bylo na každém dvorku dost a když se k němu podávaly šťouchané brambory, bylo to to pravé sváteční jídlo. Samozřejmě nikdy nechybělo něco sladkého na zub. Kynuté buchty, koláče s drobenkou, piškotové řezy promazané marmeládou a polité čokoládovou polevou. Dnes všední kuře bylo také nedělní variantou, aby se králík nepřejedl. A občas přišly na řadu i vepřové řízky.
Téměř vše se připravovalo na kamnech. I když byl v kuchyni elektrický sporák, jeho využití bývalo spíše v dnech, kdy bylo hodně práce třeba se zavařováním nebo sušením sena a bylo potřeba kuchyňskou rutinu udělat co nejrychleji.
