Kolik musíte vydělávat, abyste v roce 2026 žili důstojně? Nová čísla jsou drastická

Když jsem poprvé viděla číslo 47 000 korun, myslela jsem si, že jde o překlep. Jenže nešlo. Právě tolik by podle nových odhadů měl v roce 2026 potřebovat samotný dospělý člověk v krajském městě, aby mohl žít – a teď pozor – důstojně. Ne luxusně, ne rozmařile. Prostě důstojně.

Toto číslo pochází z analýz, které se inspirovaly mezinárodními standardy takzvané „living wage“ – tedy mzdy umožňující skutečný život, nikoli pouhé přežívání. A právě v tom je zásadní rozdíl oproti tomu, jak jsme v Česku dosud přemýšleli o životním minimu.

Od přežívání k životu

Dosavadní přístup k životnímu minimu byl vždy postaven na otázce: Co člověk nutně potřebuje, aby nepřišel o život? Nová metodika se ptá jinak: Co člověk potřebuje, aby se mohl účastnit společnosti, rozvíjet se, odpočívat a nebát se neočekávaných výdajů?

Rozdíl je propastný. Životní minimum pro jednotlivce činí v roce 2023 pouhých 4 860 korun měsíčně. To je částka, za kterou si v Praze nezaplatíte ani pokoj v garsonce. Starší odhady důstojné mzdy z roku 2022 se pohybovaly kolem 30–35 tisíc čistého. Nová čísla jsou o třetinu vyšší.

Co všechno se počítá

Analytici rozdělili výdaje do deseti kategorií. Dominuje jim bydlení – nájem, energie, údržba – které spolkne 35 až 40 procent rozpočtu. Následuje strava (15–20 procent), přičemž nejde o nejlevnější polotovary, ale o vyváženou stravu zajišťující zdraví.

Pak přicházejí položky, které by mnozí označili za zbytné: vzdělání, kultura, volný čas, spoření. Jenže právě ty odlišují důstojný život od pouhého přežívání. Člověk, který si nemůže dovolit zajít s přáteli na pivo nebo koupit dětem knihu, není chudý jen materiálně. Je vyloučený ze společnosti.

Proč zrovna teď takový skok

Odpověď je jednoduchá: energetická krize a inflace. Roky 2022 a 2023 přinesly zdražování, které české domácnosti zasáhlo jako dvojitý úder. Ceny energií vyletěly vzhůru, potraviny zdražily o desítky procent. A přestože inflace postupně klesá, ceny zůstávají vysoko.

Analytici pracovali s daty Českého statistického úřadu a prognózami České národní banky. Počítají s tím, že inflace se sice vrátí k cílovým hodnotám, ale kumulativní dopad předchozích let už nikdo nesmaže. Ceny energií a potravin zůstanou výrazně nad předkrizovými úrovněmi.

Rodina? Počítejte s osmdesáti tisíci

Pro jednotlivce v krajském městě vychází 47 tisíc. Pro rodinu se dvěma dětmi? Přes 80 tisíc čistého měsíčně. To je částka, která přesahuje příjmy většiny českých domácností.

Samozřejmě existují regionální rozdíly. Na venkově s nižšími náklady na bydlení vyjde důstojný život levněji. Jenže právě tam bývají i nižší mzdy a méně pracovních příležitostí. Vzniká tak paradox: tam, kde je život levnější, si ho lidé často nemohou dovolit stejně jako ve městě.

Co s tím?

Minimální mzda v roce 2026 činí zhruba 22 400 korun hrubého. Po odečtení daní a odvodů zbývá něco přes 15 tisíc čistého. To je třetina částky potřebné pro důstojný život jednotlivce. Ani průměrná mzda, která se pohybuje kolem 43 tisíc hrubého, nestačí.

Analytici upozorňují, že bez systémových změn – zvýšení mezd, revize sociálních dávek, případně úprav daňového systému – se propast mezi těmi, kdo si mohou dovolit důstojný život, a ostatními bude prohlubovat.

Zároveň ale dodávají, že jde o citlivou rovnici. Stačí, aby inflace zůstala o jediný procentní bod výše, než prognózy předpokládají, a hranice důstojného života vyskočí o další tisíce korun.

Číslo, které nutí přemýšlet

Je snadné odmítnout 47 tisíc jako přehnané číslo. Vždyť spousta lidí žije za méně a nějak to zvládá. Jenže „nějak zvládat“ a „žít důstojně“ jsou dvě různé věci.

Důstojný život neznamená luxus. Znamená možnost nebát se, že vás zničí rozbitá pračka nebo nemoc dítěte. Znamená mít prostor pro odpočinek, vzdělání, občasnou radost. Znamená nežít v neustálém stresu z toho, jestli vyjdete do konce měsíce.

A právě proto stojí za to se nad tím číslem zamyslet. Ne jako nad alarmistickou zprávou, ale jako nad zrcadlem, které ukazuje, kam jsme jako společnost dospěli – a kam bychom možná chtěli směřovat.