Češi v Egyptě opět nezklamali. Tímto zlozvykem jsme se stali terčem posměchu celé pláže

Je šest hodin ráno, slunce teprve vychází nad Rudým mořem a u bazénu luxusního resortu v Hurghadě už probíhá operace, kterou místní personál cynicky nazývá ručníková invaze.

Desítky lehátek jsou obsazených. Ne lidmi – ručníky. Jejich majitelé se mezitím v klidu procházejí po snídaňovém bufetu, někteří se ještě ani neprobudili.

Tento rituál se stal natolik typickým pro českou (a německou) klientelu, že zastínil prakticky všechny ostatní stereotypy o našich turistech. Ponožky v sandálech? V čtyřicetistupňovém vedru spíš vzbuzují soucit. Ale blokování lehátek – to je něco, co skutečně irituje.

Když se pravidla slušnosti rozplynou v horkém vzduchu

Stačí nahlédnout do cestovatelských skupin na Facebooku, třeba do Egypt – rady a tipy.

Hotely už reagují razantně. Personál v posledních letech přestal být tolerantní – ručníky z dlouhodobě neobsazených lehátek jednoduše sbírá a odnáší. Některé luxusnější resorty instalují vícejazyčné cedule s varováním. Je to drobná, ale výmluvná změna: to, co bylo dřív přehlíženo s povzdechem, se stalo neakceptovatelným.

Proč to děláme? Strach z nedostatku, který už neexistuje

Zajímavé je zamyslet se nad tím, co za tímto chováním vlastně stojí. Jedním z faktorů je bezpochyby pocit zaplaceného práva.

Nelze pominout ani efekt stádního chování. Když vidíte, že ostatní ručníky pokládají, máte pocit, že pokud to neuděláte taky, přijdete zkrátka. Strach z nedostatku – i když zcela neopodstatněný – vede k iracionálním činům.

A pak je tu ještě jeden faktor: nedostatečná informovanost. České cestovní kanceláře – na rozdíl od některých západních – zatím nevydávají explicitní pokyny ohledně etikety využívání lehátek. Zaměřují se na víza, bezpečnost, celní předpisy. O tom, jak se chovat u bazénu, se turista dozví až na místě. Nebo vůbec.

Paštikáři a další disciplíny

Ručníková válka není jediná disciplína, ve které Češi excelují.

Je to drobnost? Možná. Ale právě z takových drobností se skládá celkový obraz. A ten obraz momentálně není lichotivý.

Co s tím můžeme udělat

Řešení není složité, ale vyžaduje něco, co se těžko vynucuje: osobní zodpovědnost. Stačilo by, kdyby cestovní kanceláře začaly aktivněji komunikovat pravidla etikety. Kdyby delegáti na místě téma otevřeně zmiňovali. Kdyby si každý z nás před položením ručníku na lehátko položil jednoduchou otázku: Opravdu ho teď budu používat?

Česká republika se snaží budovat image moderní, kulturní země. Paradoxně ji ale poškozuje chování jejích občanů v turistických resortech – na místech, kde se s cizinci setkáváme nejčastěji.

Dovolená má být relaxem pro všechny, nejen pro ty, kteří vstali v pět ráno.