Byla to největší ohavnost v každém paneláku. Teď to zbohatlíci vykupují za desetitisíce a dávají si do obýváku
Abychom pochopili, proč se z nenáviděného materiálu stal luxus, musíme se podívat na to, co to vlastně umakart je. Název vznikl jako zkratka pro umělý karton. Technicky se jedná o vysokotlaký laminát (HPL), který se vyrábí lisováním několika vrstev papíru syceného syntetickými pryskyřicemi (fenolformaldehydovou a močovinoformaldehydovou). Horní vrstva je pak tvořena dekorativním papírem, který určuje vzhled – od imitace dřeva až po ikonické šedé či pastelové odstíny.
Symbol panelákové normalizace
V Československu se umakart stal synonymem pro bytovou politiku 70. a 80. let. Masivní výstavba panelových domů vyžadovala rychlost a efektivitu. Řešením byla prefabrikovaná bytová jádra, která se do rozestavěných domů usazovala jeřábem jako hotové buňky. Umakart byl lehký, levný a odolný proti vlhkosti (alespoň teoreticky).
Pro miliony lidí se však stal symbolem nedostatku soukromí. Tenké stěny umakartových jader propouštěly každý zvuk z koupelny i toalety, což vedlo k legendárnímu „sídlištnímu nešvaru“, kdy sousedé přesně věděli o každém otočení kohoutku v okolních bytech. Navíc se po čase projevovaly neduhy materiálu: bobtnání vlivem vlhkosti, specifický zápach a tendence k odlupování hran. Většina majitelů bytů se proto snažila nevzhledné stěny zakrýt samolepicími tapetami, což estetickou úroveň koupelen sráželo ještě níž.
Cesta z opovržení na designové výsluní
Bod zlomu přišel s nostalgií po éře Bruselského stylu a s nástupem obliby retro designu 60. let. Odborníci i laická veřejnost začali znovu objevovat kvality, které umakart původně nabízel. Je to materiál extrémně odolný proti poškrábání, chemikáliím i vysokým teplotám. V moderním pojetí se mu říká vysokotlaký laminát a v kuchyňských studiích dnes patří k těm nejdražším variantám povrchových úprav.
Co se tedy změnilo? Především pohled na estetiku. To, co dříve působilo lacině, dnes vnímáme jako autentické retro. Sběratelé dnes nevyhledávají stará koupelnová jádra (ta jsou většinou v hygienicky nevyhovujícím stavu), ale zaměřují se na umakartový nábytek. Jídelní stoly s umakartovou deskou, typické pastelové kuchyňské linky nebo konferenční stolky z éry Expo 58 se dnes prodávají za částky, které vyrážejí dech.
Zatímco před patnácti lety lidé tyto kusy vyhazovali ke kontejnerům, dnes se na inzertních serverech objevují inzeráty, kde se za zachovalý stůl v původním stavu platí desítky tisíc korun. Poptávku táhnou hlavně mladší generace, které v panelácích nevyrůstaly a nemají k umakartu traumatický vztah. Pro ně je to stylový, odolný a vizuálně zajímavý prvek, který skvěle doplňuje minimalistický interiér.
Umakart v moderním bytě: Jak se používá dnes?
Dnešní „zbohatlíci“, jak je uživatelé v diskusích občas nazývají, nekupují staré desky z vybouraných jader. Investují do restaurování původních kusů nábytku nebo si nechávají vyrábět nové interiéry z moderních HPL laminátů, které vizuálně odkazují na původní umakartovou texturu.
Proč je po něm taková poptávka?
- Historická hodnota: Umakart je pevně spjat s historií československého designu.
- Vizuální čistota: Typické barvy jako mentolová, světle šedá nebo jemně žlutá se skvěle hodí k současnému trendu pastelových interiérů.
- Nezničitelnost: Kvalitně vylisovaný laminát přežije desetiletí, což je v kontrastu s dnešním levným nábytkem z dřevotřísky.
- Exkluzivita: Sehnat kus v perfektním stavu bez škrábanců a s neporušenými hranami je dnes téměř detektivní úkol.
Cena starožitného nábytku s umakartovým povrchem roste také proto, že se jich dochovalo relativně málo. Většina skončila na skládkách při velkých vlnách rekonstrukcí v devadesátých letech. Dnes se tak z obyčejného kuchyňského stolu, u kterého se v osmdesátkách jedla sekaná s hořčicí, stává investiční artikl.
Od nenávisti k uznání
Příběh umakartu je fascinující studií toho, jak se mění lidský vkus. Je to připomínka toho, že žádný materiál není sám o sobě špatný, záleží pouze na kontextu a kvalitě zpracování. To, co bylo v panelácích odsuzováno kvůli masovosti a špatné montáži, se v rukou designérů a v rámci solitérního nábytku ukazuje jako geniální technické řešení.
Dnes už se tedy nikdo nemusí stydět za to, že má doma kus umakartu. Naopak. Pokud vlastníte původní stůl s neporušenou laminátovou deskou v barvě slonové kosti, pravděpodobně sedíte na malém pokladu. Umakart se zbavil své nálepky „nouzového řešení pro chudé“ a definitivně se usadil v kategorii designové klasiky. Svět interiérového designu je prostě v neustálém pohybu a to, co jsme včera s opovržením vyhazovali oknem, dnes s úctou vracíme hlavním vchodem přímo do obývacích pokojů.
