Dnes ve 21:15 celé Česko zapomene na starosti. ČT 1 vysílá film, na který diváci čekají roky
Tento film z roku 1983 je důkazem, že k natočení nesmrtelného díla nepotřebujete miliony dolarů, speciální efekty ani zástupy komparzu. Stačí vám geniální scénář, citlivá režie a dva herci, kteří mezi sebou mají takovou chemii, že by se dala prodávat v lékárně jako lék na depresi. Tímto duem nejsou nikdo jiný než Libuše Šafránková a Josef Abrhám.
O čem to vlastně je?
Příběh je postaven na geniálně jednoduchém nápadu. Hlavní hrdina Tomáš Král, v podání Josefa Abrháma, je racionálně založený vědec, který nechce nic nechat náhodě. Rozhodne se, že se ožení s půvabnou Petrou (Libuše Šafránková), ale jako správný badatel potřebuje důkaz, že jim to bude klapat i v krizových situacích.
Místo klasické svatby a následné líbánkové cesty tak navrhne „předsvatební cestu“. Cílem je fiktivní (respektive v rámci děje vytoužené) místo Jiljí. Cesta má sloužit jako zatěžkávací zkouška jejich vztahu. Tomáš věří, že když spolu přežijí nepohodlí, stres, rozmary počasí a únavu během putování, přežijí pak už i to manželství.
Herecký koncert manželů v reálném životě
Jedním z hlavních důvodů, proč je tento film tak neuvěřitelně autentický, je fakt, že Abrhám a Šafránková byli manželé i ve skutečnosti. Jejich interakce postrádají jakoukoli strojenost. Když se na sebe usmějí, věříte jim to. Když se pošťuchují, cítíte v tom tu zdravou partnerskou dynamiku.
Libuše Šafránková zde ztvárnila Petru jako ženu, která je sice jemná a křehká, ale zároveň neuvěřitelně vynalézavá, energická a schopná si poradit v každé situaci. Josef Abrhám je zase dokonalý jako trochu upjatý, systematický, ale v jádru dobrácký intelektuál, jehož plány se pod náporem reality (a Petřiny spontaneity) sypou jako domeček z karet.
Proč je film i po více než 40 letech stále aktuální?
Svatební cesta do Jiljí nestárne, protože se nezabývá politikou nebo dobovými reáliemi, které by dnes nikoho nezajímaly. Zabývá se univerzálními pravdami o lidských vztazích. Otázka, zda si partneři mají projít „testem ohněm“, než podepíší manželskou smlouvu, je dnes možná aktuálnější než kdy dřív.
Scénář Miroslava Skály (podle jeho vlastní knižní předlohy) je plný laskavého humoru. Není to ten typ komedie, kde se postavy neustále pitvoří. Tady humor pramení ze situací:
- Z balení batohů (kdo by neznal dilema, co všechno se do krosny vejde).
- Z cestování vlakem (scéna s průvodčím je naprostá klasika).
- Z nocování pod stanem nebo v horských boudách.
- Z kontrastu mezi mužským plánováním a ženskou intuicí.
Režisér Hynek Bočan vsadil na civilní projev a udělal dobře. Film má příjemné tempo, nikam nespěchá a dává divákovi prostor vychutnat si krásu české krajiny – od pražských nádraží až po malebné Krkonoše.
Atmosféra osmdesátých let jako bonus
Pro mladší generace může být film i zajímavým exkurzem do historie. Je to doba, kdy se nejezdilo s GPS v mobilu, ale s papírovou mapou. Doba hliníkových ešusů, těžkých krosen s kovovou konstrukcí a vlněných svetrů, které kousaly už jen na pohled. Přesto z filmu vyzařuje neskutečná pohoda. Možná je to tou absencí neustálého připojení k síti – postavy spolu prostě musí mluvit, protože se nemají kam jinam dívat než jeden na druhého (nebo na ty hory).
Co si z filmu odnést?
Kromě dobré nálady je to i lehké zamyšlení nad tím, jak důležitá je ve vztahu tolerance a schopnost udělat si legraci sám ze sebe. Tomášova snaha mít vše pod kontrolou je sice komická, ale ruku na srdce – kdo z nás se někdy nesnažil naplánovat „dokonalý výlet“, který skončil úplně jinak?
Hudba Jiřího Šusta podbarvuje celý příběh nevtíravým způsobem a dodává mu tu správnou romanticko-dobrodružnou příchuť. Svatební cesta do Jiljí je zkrátka film, který pohladí po duši a připomene vám, že i ty největší katastrofy na cestách jsou nakonec ty nejlepší vzpomínky, které vás s partnerem spojí.
Takže, pokud máte dnes večer volno, udělejte si pohodlí, uvařte si čaj (nebo si nalijte něco ostřejšího jako prevenci proti „horské nemoci“) a nechte se pozvat na výlet. I když už jste ten film viděli desetkrát, věřte, že se u něj opět upřímně zasmějete. A pokud jste ho náhodou ještě neviděli, tak vám upřímně závidím ten první zážitek.
Nezapomeňte: ČT1, 21:15. Bude to stát za to. Možná vás to i inspiruje k tomu, abyste si se svou drahou polovičkou taky naplánovali nějakou tu „testovací“ cestu. Jen si k tomu raději vezměte ty moderní outdoorové boty, v těch tehdejších to muselo vážně bolet!
