Tohoto japonského plyšáka mělo každé dítě v ČSSR. Dnes je raritou a sběratelé ho vykupují za tisíce
Řeč není o nikom jiném než o legendárním mončičákovi! Toto roztomilé, druhově těžko zařaditelné stvoření – napůl opička a napůl panenka – si okamžitě podmanilo srdce milionů dětí. Jeho poznávacím znamením bylo, že si dokázalo strčit paleček do pusy, což tehdy působilo naprosto magicky.
V polovině 80. let u nás vypuklo doslova mončičákové šílenství. Děti je nosily všude s sebou, spaly s nimi a vyměňovaly si je. Stal se zkrátka symbolem šťastného dětství jedné celé generace.
Z dalekého Tokia až za železnou oponu
Málokdo tehdy věděl, že tato milovaná hračka má svůj původ v exotickém Japonsku. Světlo světa spatřila v lednu roku 1974 v tokijské společnosti Sekiguchi Corporation, kterou vedl vizionář Koichi Sekiguchi.
Cesta originálních mončičáků do socialistického Československa však byla trnitá. Kdo chtěl mít doma skutečný japonský originál, musel mít štěstí v Tuzexu a nakupovat za bony, nebo mít příbuzné na Západě. Naštěstí se brzy objevil způsob, jak uspokojit obrovskou poptávku i bez západní měny – do běžné hračkářské sítě se začaly dovážet hračky oklikou přes Maďarsko.
Detektivní pátrání na půdě: Máte doma vzácný originál, nebo pískající kopii?
Jak vlastně poznáte, jaký kousek se vám doma dochoval? Rozdíly jsou fascinující. Japonský originál se pyšnil tmavě hnědou srstí, hnědýma (u nejstarších kusů dokonce modrýma) očima a precizními plastovými detaily. Neměl v sobě žádné pískadlo.
Naopak čínské kopie, které zaplavily náš trh, hýřily všemi barvami – od růžové přes žlutou až po modrou – a v bříšku měly pískací ventilek. O tomto fenoménu mluví i odborníci.
V 80. letech ho mělo v tehdejším Československu skoro každé dítě. Jenže to většinou nebyl ten pravý japonský mončičák. Dovážel se z Maďarska a šlo o kopii, která vypadala trošku jinak než originál. Měla jiný výraz v obličeji a jiné barvy kožíšků,
vysvětluje publicistka a autorka rozhlasového pořadu Zvídavec Eva Sinkovičová. I tyto barevné kopie však mají dnes obrovské kouzlo a cenu!
Zpátky do hry: Za kolik dnes mončičáka prodáte?
Zatímco původní cena v hračkářstvích byla lidová, dnes sběratelé za zachovalé kousky platí tisíce. Běžné, časem opotřebované kopie sice pořídíte za 50 až 300 korun, ale pokud objevíte zachovalý japonský originál v původním balení, jeho hodnota snadno přesáhne 2 000 Kč.
Skutečným zlatým dolem jsou však vzácné retro varianty. Například obří, zhruba 60 centimetrů vysoký pruhovaný mončičák s funkčním pískátkem se nedávno na aukčním portálu Aukro vydražil z vyvolávací stokoruny na neuvěřitelných 3 999 Kč! Koupil ho nadšený sběratel z řad Husákových dětí.
Nostalgii potvrzují i vzpomínky pamětníků.
Ta fronta u Tuzexu, než jsem dětem ty plyšáčky koupila! Kdyby člověk v pubertě věděl, jaká to bude rarita, až bude starý, nechal by si je v krabici a neponičené,
povzdechla si paní Jana G. v internetové diskusi o retro hračkách.
Pokud tedy plánujete úklid chalupy nebo půdy u rodičů, rozhodně staré krabice nevyhazujte. Možná v nich najdete chlupatého kamaráda, který vám udělá radost nejen vzpomínkami, ale i příjemnou finanční injekcí. A co vy? Měli jste doma originál z Tuzexu, nebo barevného pískajícího parťáka?
