Tohle zvíře Češi milují. A přitom o něm neví skoro nic
Když se řekne vlk, většina z nás si vybaví majestátní šelmu z dokumentů National Geographic nebo temnou postavu z pohádek. Obojí má s realitou pramálo společného. A přesně v tom spočívá problém, na který upozorňuje nedávná studie zabývající se vztahem české veřejnosti k vlkům.
Výzkumníci z Institutu pro výzkum interakce člověka a divočiny strávili dva roky sbíráním dat od více než deseti tisíc respondentů. Kombinovali klasické dotazníky s analýzou sociálních sítí a dokonce i psychofyziologickými testy – měřili srdeční frekvenci a reakce zornic při sledování záběrů vlků. Výsledek? Silné pozitivní emoce, obdiv, touha chránit. Češi vlky milují.
Jenže pak přišla druhá část výzkumu. Vědomostní testy zaměřené na biologii, ekologii a chování vlků. A tady nastal šok. Průměrná úspěšnost nepřesáhla 25 procent. Většina lidí nedokázala správně odpovědět na základní otázky – co vlk skutečně žere, jak velké má teritorium, zda útočí na lidi, jakou roli hraje v ekosystému.
Romantika versus realita
„Lidé si vlky buď idealizují, nebo se jich iracionálně bojí, aniž by znali skutečná fakta,“ vysvětluje hlavní autorka studie docentka Markéta Nováková. Podle ní jde o důsledek odtržení moderního člověka od přírody. Většina populace žije ve městech a s divokými zvířaty se setkává pouze prostřednictvím médií – a ta často realitu zkreslují.
Vlk obecný (Canis lupus) se přitom do české krajiny vrací přirozeně, migrací z Polska a Německa. Dnes u nás žije minimálně 20 až 30 vlčích smeček, především v příhraničních oblastech – na Broumovsku, Ralsku, v Lužických horách, Jeseníkách či na Kokořínsku. Jde o vrcholového predátora, který pomáhá regulovat populace spárkaté zvěře a posiluje zdraví celého ekosystému.
Jenže bez znalostí se z lásky snadno stává problém. Neinformovaní lidé se pokoušejí „zachraňovat“ vlčata, která matka jen dočasně opustila, nebo vlky přikrmují. Výsledkem je habituace – zvířata ztrácejí přirozenou plachost a přibližují se k lidem. A vlk, který se nebojí člověka, je vlk v ohrožení.
Nezabezpečené pastviny, rostoucí frustrace
Praktické důsledky neznalosti jsou vidět především na venkově. V roce 2023 vlci v Česku prokazatelně usmrtili přes tisíc hospodářských zvířat – především ovce, kozy a telata. Ministerstvo zemědělství a kraje vyplatily farmářům desítky milionů korun na kompenzacích i na preventivní opatření, jako jsou speciální ohradníky nebo pastevečtí psi.
Problém je, že mnoho chovatelů tyto možnosti nevyužívá. Někteří o nich nevědí, jiní jim nedůvěřují. A když pak vlk zaútočí na nezabezpečené stádo, roste frustrace a volání po „regulaci“ – což v praxi často znamená odstřel. Přitom většině škod by šlo předejít.
Neznalost také živí mýty, které vedou k nenávisti. I přes přísnou zákonnou ochranu jsou každoročně zaznamenány případy ilegálně zabitých vlků. Poslední známý případ nelegálního odstřelu řešila policie v březnu 2024 na Kokořínsku.
Znát, abychom mohli chránit
Organizace jako Hnutí DUHA nebo ALKA Wildlife dlouhodobě upozorňují na potřebu systematické osvěty. Nová studie jim dává do rukou konkrétní data. Bez vzdělávání veřejnosti nelze nastavit efektivní strategii soužití s vlky. Politická rozhodnutí se pak řídí spíše tlakem emocionálních skupin než vědeckými poznatky.
„Musíme přestat vlky jen milovat a začít je skutečně poznávat,“ říká docentka Nováková. „Vzdělání a osvěta jsou klíčové pro naši schopnost koexistovat s divokými šelmami.“
Češi vlky milují. Ale milují skutečně je – nebo jen svou představu o nich? Odpověď na tuto otázku rozhodne o tom, zda se vlci v české krajině udrží, nebo zda je naše vlastní nevědomost vytlačí zpět za hranice.
