Největší hnus v pračce: Tady se tvoří plíseň, o které nevíte, a pak ji nosíte na těle
Když jsem se poprvé začala zajímat o téma hygieny domácích spotřebičů, nečekala jsem, že právě pračka bude tím největším překvapením. Zařízení, které má ze své podstaty čistit, se paradoxně může stát jedním z nejvýznamnějších zdrojů mikrobiálního znečištění v domácnosti. A nejde přitom o žádnou okrajovou záležitost – odborné studie potvrzují, že v pračkách se běžně vyskytují plísně rodů Aspergillus, Penicillium a Cladosporium, tedy organismy, které mohou u citlivých jedinců vyvolávat alergické reakce, kožní problémy či respirační obtíže.
Proč zrovna pračka?
Odpověď je překvapivě jednoduchá. Pračka nabízí plísním prakticky ideální životní podmínky: teplo, vlhkost, tmu a pravidelný přísun živin. Zbytky pracího prostředku, aviváže, odumřelé kožní buňky a vlákna z prádla – to vše vytváří na vnitřních površích takzvaný biofilm, tedy vrstvu organického materiálu, ve které se mikroorganismy cítí jako doma.
Zvláště problematické jsou v tomto ohledu pračky s předním plněním. Jejich konstrukce sice přináší výhody v podobě nižší spotřeby vody a energie, ale zároveň vytváří více míst, kde se vlhkost zadržuje. Gumové těsnění dvířek, dávkovač pracího prostředku, vnitřní hadice – všechny tyto komponenty po praní zůstávají vlhké a vysychají jen velmi pomalu. Pokud navíc po skončení programu zavřeme dvířka, vytvoříme tím uzavřené prostředí, které plísním naprosto vyhovuje.
Co to znamená pro naše prádlo?
Tady přichází ta méně příjemná část. Plísně přítomné v pračce se přenášejí na prádlo, které v ní pereme. Pro většinu zdravých dospělých to nepředstavuje zásadní riziko – jejich imunitní systém si s běžnou mikrobiální zátěží poradí. Jiná situace ale nastává u malých dětí, seniorů, alergiků, astmatiků nebo lidí s oslabenou imunitou. U nich může kontakt s kontaminovaným prádlem vyvolat kožní reakce, zhoršení dýchacích obtíží nebo v krajních případech i vážnější zdravotní komplikace.
Zajímavé je, že mnoho lidí si problému všimne až ve chvíli, kdy prádlo začne nepříjemně zapáchat i bezprostředně po vyprání. Tento charakteristický zatuchlý pach je přitom jasným signálem, že něco není v pořádku.
Ekologické praní má svou cenu
Současný trend nízkoteplotního praní a používání ekologických pracích prostředků situaci bohužel příliš nepomáhá. Teploty pod 40 °C plísně nezlikvidují – naopak jim vyhovují. Šetrné prací prostředky bez agresivních chemických látek zase nemusí být dostatečně účinné proti tvorbě biofilmů. To neznamená, že bychom měli ekologické přístupy zavrhnout, ale je dobré si uvědomit, že vyžadují o to důslednější péči o samotný spotřebič.
Jak situaci řešit?
Prevence je v tomto případě klíčová a není nijak složitá. Po každém praní je vhodné otřít gumové těsnění a nechat dvířka i dávkovač otevřené, aby vnitřek pračky mohl vyschnout. Jednou měsíčně pak pomůže spustit prázdnou pračku na program s teplotou alespoň 60 °C, ideálně 90 °C, s přidáním specializovaného čističe nebo bělidla.
Čtvrtletně se vyplatí věnovat pozornost dávkovači pracího prostředku, který lze obvykle vyjmout a důkladně vyčistit, a také filtru pračky, kde se hromadí vlasy a vlákna. Tyto zdánlivě drobné úkony mohou výrazně prodloužit životnost spotřebiče a především zajistit, že prádlo bude skutečně čisté.
Co přinese budoucnost?
Výrobci si problému začínají být vědomi. Experimentuje se s antimikrobiálními materiály obsahujícími stříbrné ionty, s hladšími silikonovými těsněními, která plísním ztěžují uchycení, nebo s aktivními sušícími systémy, které po skončení programu automaticky odvětrají vlhkost. Zatím jde spíše o prémiové funkce za příplatek, ale lze očekávat, že se postupně stanou standardem.
Do té doby zůstává péče o pračku na nás. Není to nic dramatického – stačí pár minut týdně a trocha pozornosti. Odměnou je nejen čistější prádlo, ale i vědomí, že děláme něco pro zdraví své i svých blízkých. A to za těch pár minut rozhodně stojí.
