Jak pěstovat pažitku, aby byla stále vítaným zpestřením v kuchyni

Pažitka byla na zahradách našich babiček dávno předtím, než bylo pěstování bylin v módě. Měla strategickou polohu v zeleninové zahrádce vždy někde u branky, rychle dostupná a připravená ozdobit jídlo a dodat porci vitamínů. Na zimu ji potom stačilo přikrýt hliněným květináčem a za tuto skromnou péči se odvděčila už zjara další porcí voňavých a chutných stébel.

Aby byla pažitka zdravá, se silnými stébly, bez zasychajících konců, v sytě zeleném zbarvení a plná chuti a vůně, zaslouží si trochu péče, ke které stačí pár znalostí.

Bylina má i něco navíc

Atraktivní jedlé fialové květy z ní také dělají zajímavou zahradní rostlinu a ozdobu. Pažitka přitahuje včely a další opylovače a zároveň se zdá, že odpuzuje jiný hmyz. Někdy se vysazuje mezi zeleninu, aby odradila brouky a jiný škodlivý hmyz.

Tato trvalka odolná vůči chladu je ideální na záhon, do truhlíku i květináče a snadno se vysazuje ze sazenic, aby koncem jara poskytla štědrou sklizeň. Pokud je vysazená ze semen, dosáhne sklizňové zralosti asi za dva měsíce.

Jak zasadit pažitku

Pažitka je běžnou zahradní bylinkou pěstovanou na stůl, ale je také dobrou okrasnou rostlinou na skalky nebo meze. Roste dobře i v květináčích doma za oknem a lze je mít po ruce i celoročně.

Venku má pažitka ráda dostatek slunce, dobře propustnou půdu a přiměřenou vláhu. Před výsadbou je dobré zakopat do půdy lopatu dobře vyzrálého kompostu. Vzhledem k vytváření trsů se pažitka může snadno přemnožit, takže dělení trsů každé 3 až 4 roky pomůže zajistit, že růst rostliny zůstane silný.

V našem podnebí každý podzim nadzemní část odumře a na jaře se od této trvalky dočkáme vyrašení nových výhonků. Jednoduché zimní přikrytí chrání rostlinu během velkých holomrazů před vymrznutím. Pažitka je rostlina s mělkými kořeny, proto by nemělo okolí kolem trsů zarůstat plevelem, který by jí ubíral vláhu a živiny z půdy.

Pokud není účelem získat z rostliny semena anebo květy použít v kuchyni, obvykle se nenechají květy na rostlině a odstřihnou se.

Pažitka nemá žádné vážné problémy se škůdci nebo chorobami, ale hniloba kořenů může být problémem pro trsy rostoucí v těžké, špatně odvodněné půdě.

Péče o pažitku

Světlo

Pažitce se daří na plném slunci, toleruje i mírný stín, na stinných místech bude rostlina slabšího vzrůstu.

Půda

Chcete-li dosáhnout nejlepší sklizně, budete chtít zasadit pažitku do půdy, která je dobře odvodněná a bohatá na živiny. Vyžaduje stejnou půdu jako cibule.

Voda

Pažitka je schopná chvíli odolávat i suchu. To neznamená, že byste měli zanedbávat zalévání během horkého a suchého počasí. Chcete-li dosáhnout štědré sklizně, měla by být půda stále vlhká.

Pokud se vám nedaří zavlažování, pomáhá použít mulčování kolem trsu byliny. Tak se udrží vlhkost u kořenů déle a také není třeba řešit vytrhávání plevele.

Teplota a vlhkost

Pažitka dává nejlepší úrodu na jaře a na podzim. Extrémní letní vedra mohou někdy způsobit, že pažitka uprostřed léta zaschne. Pomůže zastínění v poledních hodinách a častá zálivka.

Hnojivo

Pažitka nepotřebuje k přežití mnoho živin, proto není nutné časté hnojení. Ale je dobré dát pažitce koncem jara nebo začátkem léta jednu zálivku hnojivem bohatým na dusík. Rostlina bude silnější.

Odrůdy pažitky

Kromě pažitky obecné (Allium schoenoprasum) existují tři další příbuzné druhy Allium běžně pěstované jako pažitka zahradní:

• Česneková pažitka (Alium tuberosum), také označovaná jako pažitka čínská, je vzhledově podobná pažitce běžné, má však lehkou česnekovou chuť. Česneková pažitka bývá o něco vyšší, má plošší a zelenější listy a její květy jsou vždy bílé. Není odolná vůči chladu.
• Pažitka altajská (Allium ledebourianum) má bohatší chuť než ostatní odrůdy pažitky, s výraznou cibulovo-česnekovou chutí. Je to vyšší rostlina, s velkými růžovofialovými květy.
• Sibiřská pažitka (Allium nutans) má výraznou cibulovo-česnekovou chuť. Mají vzpřímené modrozelené listy a růžové květy, které kvetou uprostřed léta.

Jak vypěstovat pažitku ze semínka

Semena pažitky vysévaná venku na jaře obvykle vyklíčí během několika týdnů. Pokud jsou časné jarní teploty nízké, je lepší je vysévat do sadbovače nebo truhlíku na slunném parapetu, šest až osm týdnů před koncem jarních mrazů.

Semena se vysévají do zkypřené půdy a jen zlehka se zamáčknou. Povrch by se měl udržovat stále vlhký. Předpěstované sazenice by si měly na nízké venkovní teploty zvyknout. Je ideální, když je na pár dní dáte ven jen přes den a teprve potom jdou do země. Teplotní šoky rostlinám neprozpívají.

Množení pažitky

Pažitka se snadno množí dělením . I když nepotřebujete vytvářet nové rostliny, stále se doporučuje rozdělit trsy každých pár let. To zlepšuje výnos a zdraví rostlin.

Sklizeň pažitky

Pažitka je obvykle připravena ke sklizni během několika měsíců od vyklíčení semen nebo asi 30 dnů po vysazení sazenic. Z estetického hlediska a pro podporu zdravého opětovného růstu je dobré ji seříznout až k základně. Nově vyrašená pažitka bude zase jemná a silně aromatická.

Pažitku je nejlepší používat čerstvou. Sušením pro skladování ztrácí chuť. Květy jsou ke konzumaci vhodné po úplném otevření.