Jak jsou na tom Češi s vegetariánstvím, veganstvím a udržitelnými potravinami
Přestože se stále více lidí zajímá o alternativní způsoby stravování, podle studie z roku 2019–2024, maso stále dominuje v české kuchyni. Češi jsou ohledně stravování velice konzervativní, pokud jde o zařazení masa do jídelníčku.
Studie uvádí, že celých 88 % Čechů konzumuje stravu rostlinného i živočišného původu. Dalších 5 % populace tvoří flexitariáni, což jsou lidé, kteří se snaží do své stravy zahrnout co nejvíce potravin rostlinného původu, ale maso nezavrhují a příležitostně si ho dopřejí. Vegetariáni potom tvoří asi 4 % populace a zbytek jsou vegani a pescetariáni (odmítají maso, ale ryby a mořské plody v jídelníčku mají, stejně jako produkty živočišného původu, kromě masa).
Od roku 2019 je situace téměř nezměněná. Studie také uvádí, že 27 % populace si zaslouží označení „tradiční český jedlík“. Tato skupina má maso jako základ stravy a jde hlavně o populaci starší 35 let, která veganství zásadně odmítá. U této části populace je častým rysem obezita a zdravotní potíže, způsobené také malou sportovní aktivitou.
Skupina lidí, která odmítá maso, z velké části souhlasí s názorem, že průmyslová velkovýroba masa má negativní dopad na životní prostředí a změnu klimatu.
Většina Čechu je trochu pohodlná a aktivně nevyhledává alternativní stravu. Možná by ji do svého jídelníčku občas zařadili, kdyby ji od výrobce dostali naservírovanou přímo pod nos a za dobrou cenu.
Kuře poráží vepříky
Nejčastějším masem, které mají Češi na talíři, je drůbež. To je dáno hlavně cenou a menším obsahem tuku u kuřat. Celých 77 % Čechů má drůbeží maso alespoň jedenkrát za týden. Hned za ním je se 66 % vepřové maso, ale podle cen, které se začínají u vepřového objevovat, je docela možné, že si drůbeží bude v budoucnu dopřávat více lidí.
Na masných výrobcích si pochutnává celých 63 % populace. Hovězí a telecí se objevuje na talíři u 28 % obyvatel. Rybám nepomohla ani masivní kampaň na českého kapříka, kterou před lety financoval stát. Dopřeje si je jen 22 % Čechů. Když se podíváte na cenu půlek chlazeného kapra nebo na povadlé chlazené pstruhy v supermarketech, je jasné, proč ryby nejsou v nákupním košíku častěji. Ty zamrazené ani nemá smysl komentovat. Není divu, že králičí a jehněčí si dopřeje jen 15 % populace. Cena je pro české peněženky prostě vysoká. Mořské plody ještě mnoho lidí neumí správně připravit a zvěřina je v sortimentu velkých obchodů jen občas.
Možná se v budoucnu situace zlepší
Čtvrtina Čechu by ráda jedla více rostlinných produktů a možná jim jen chybí motivace a také jim vadí vysoké ceny. Není to tak dávno, co květák „za padesát“ vyvolal poprask. Dobrou zprávou je, že kvůli etickým důvodům je část populace ochotná konzumaci masa omezit.
A co hmyz?
Na různých gastro festivalech je vcelku dobrá šance, si nějaké cvrčky či červíky ochutnat a až 18 % Čechu se nebrání tento zdroj živočišných bílkovin vyzkoušet. Větší osvěta a dostupnost však zatím chybí, přestože je hmyz označovaný jako „strava budoucnosti“ – snadná produkce, minimální dopad na planetu. Nejspíš bude ještě chvíli trvat, než tento sortiment budou běžně nabízet všechny obchody.
Globálně však hmyz už průkopníci konzumují v 80 zemích světa a podle studie z roku 2023 má tento zdroj bílkovin potenciál u dvou miliard konzumentů.
Co je udržitelná potravina
Žádná přesná definice pro tyto potraviny zatím neexistuje, ale obecně se tak označují potraviny, kde způsob jejich výroby, zpracování a přepravy minimalizuje negativní dopad na život.
Udržitelné je kuře z nedaleké biofarmy, mrkev z vlastní zahrádky, produkty místních bio farmářů na farmářských trzích, bio produkty prodávané přímo na farmách v regionu atd.
Udržitelnost by měla zmírnit chemickou zátěž půdy, produkovat zdravější potraviny, dopřát hospodářským zvířatům důstojnější životní podmínky, zvýšit prestiž regionálních producentů, omezit množství obalů.
K udržitelnosti však vede ještě dlouhá cesta a drobní farmáři to nezvrátí. Dokud se budou přes půl Evropy vozit živá zvířata na porážku, protože je to levnější a maso se zase poveze další stovky kilometrů, aby je někdo levně zabalil, k udržitelnosti se budeme přibližovat hlemýždím tempem.
Šetření jídlem
I přes drahé potraviny, se stále s jídlem neuvěřitelně plýtvá. Supermarkety mají celou řadu potravin, které sníží o zlomek ceny těsně před datem spotřeby. Co se neprodá, končí v uzamykatelném kontejneru za prodejnou. Přitom větší sleva by rozhodně nakupující motivovala a zboží by našlo uplatnění. Potravinové banky ještě nejsou všude a ani ty si neporadí se zapáchající rybou nebo nahnilou zeleninou, co nikdo nekoupil.
Domácnosti nakupují věci v akci, jen proto, že jsou levné. Popelnice jsou potom plné potravin, které nenašly využití. Bohužel hlavně ve městech nemají prošlé potraviny moc šancí, že by je někdo využil.
