Vyšťouráte doma dvoukorunu z let 1972 až 1990? Sběratelé se zbláznili a nabízejí teď neuvěřitelné částky
Truhličky s rodinnými drobnostmi nebo staré peněženky po prarodičích ukrývají mnohdy předměty, jimž už dávno skončila jejich původní funkce. Patří k nim i mince z éry Československé socialistické republiky. Pro většinu lidí jde o bezcenné kousky kovu spojené se vzpomínkami na školní bufety nebo kapesné z dětství.
Internet čas od času zaplavují zprávy o tom, že majitelé starých mincí mohou vydělat závratné sumy. Skutečnost numismatického trhu je však daleko střízlivější. Hodnota závisí na kombinaci mnoha faktorů – stavu mince, konkrétním ročníku výroby a případných odchylkách, které běžný člověk při letmém pohledu vůbec nepostřehne.
Technické parametry a vzhled dvoukoruny
Výroba tohoto typu dvoukoruny začala v roce 1972 a pokračovala až do roku 1990. Za výtvarným návrhem stál sochař a medailér Josef Nálepa, jehož iniciály lze na minci najít. Materiálem byl mědinikl – slitina mědi a niklu v poměru 80:20. Hmotnost činila přesně 6 gramů, průměr dosahoval 24 milimetrů.
Hrana měla hladký povrch s plastickými vlysy – střídavě vyraženými křížky a čárkami. Lícová strana nesla státní znak ČSSR s lvem, socialistickou hvězdou a pavézou, doplněný lipovou větvičkou a letopočtem. Rubová strana zobrazovala velkou dvojku, pod ní pěticípou hvězdu se srpem a kladivem ve stuze.
Sentimentální versus skutečná hodnota
Kremnica vyrobila za téměř dvě dekády desítky milionů těchto mincí. Většina exemplářů proto má spíše sentimentální než finanční hodnotu. Běžné kusy se stopami používání – škrábanci, opotřebením nebo oxidací – se v numismatických obchodech a na online aukcích pohybují v cenách kolem několika desítek korun, výjimečně dosáhnou stovky.
Zcela jiná situace nastává u mincí v dokonalém stavu. Pokud kus nikdy neprošel oběhem, zachoval si původní ražební lesk a nejeví žádné známky poškození, jeho hodnota může vystoupat nad tisíc korun. „Mám doma celou sbírku po dědečkovi a nejdřív jsem nevěřil, že by to mohlo něco znamenat. Pak jsem zjistil, že některé kusy jsou prakticky jako nové a najednou se o ně lidé zajímají,“ popisuje svou zkušenost Jan z Prahy.
Které roky výroby stojí za pozornost
Zásadní roli při stanovení ceny hraje náklad ražby – počet kusů vyrobených v konkrétním roce. Zatímco v některých obdobích se produkovaly miliony mincí, jiné roky přinesly jen minimální množství, což se dnes promítá do výrazně vyšších cen na sběratelském trhu.
- Rok 1988 – dvoukoruny se prakticky nerazily pro běžný oběh, vzniklo jen omezené množství určené do speciálních sad pro sběratele. Samostatné kusy se na aukcích prodávají za 1 120 korun.
- Rok 1987 – podobná situace jako u předchozího ročníku. Nízký počet vyražených kusů zvyšuje atraktivitu pro sběratele, aktuální aukční cena dosahuje 450 korun.
- Roky 1972 a 1973 – první dva roky výroby tohoto nominálu. Přestože jich bylo vyraženo dostatek, najít tyto rané exempláře v perfektním stavu představuje výzvu.
Výrobní vady jako cenný bonus
Nejvyšší finanční zhodnocení nepřináší samotný ročník, ale chyby vzniklé při výrobě. Může jít o posunutý obraz, dvojitý úder razidla, nesprávný materiál nebo otočený rub vůči líci. Tyto unikáty se na aukčních portálech běžně prodávají za stovky až tisíce korun.
Prohlédnout starou krabičku s mincemi po příbuzných rozhodně má smysl. Klíčové je hledat kousky vypadající, jako by právě opustily mincovnu – bez rýh, oxidace a opotřebených detailů. Právě takové mince mají k vyšším částkám nejblíže.
