Tento předmět je největší zlo českých domácností. Dědictví socialismu zamořuje vzduch a pouští do jídla jedy
Když otevřu skříňku v kuchyni svých rodičů, vždycky tam na mě čeká – ta pánev. Černý povrch zbrázděný jizvami po kovových obracečkách, okraje lehce zdeformované, ale pořád funkční. Na tu nedám dopustit, ta ještě slouží.
Co se děje, když teflon zestárne
Teflonové pánve, které zaplavily československé domácnosti v osmdesátých a devadesátých letech, představovaly revoluci. Konečně něco, na čem se vajíčka nepřichytila. Problém je, že starší typy těchto povrchů obsahovaly látku PFOA – dnes celosvětově zakázanou chemikálii ze skupiny takzvaných věčných chemikálií.
Při zahřátí nad 260 °C (což není tak těžké dosáhnout, stačí nechat prázdnou pánev na plotně) se povrch začíná rozkládat. Uvolňují se výpary, které mohou způsobit příznaky podobné chřipce – odborně se tomu říká polymerní horečka. Chovatelé ptáků tento jev znají dobře: pro papoušky a kanárky mohou být tyto výpary smrtelné.
A pak je tu mechanické poškození. Každý škrábanec od kovové vidličky nebo drátěnky znamená, že se do jídla dostávají mikroskopické částice polymeru. Studie z roku 2022 ukázala, že jediný škrábanec může uvolnit až 9 100 plastových částic. Poškozený povrch pak při běžném vaření uvolňuje miliony mikroplastů a nanoplastů.
Proč by nás to mělo zajímat
PFAS látky, do jejichž rodiny PFOA patří, se v těle rozkládají velmi pomalu – proto označení „věčné chemikálie.
• Poruchy štítné žlázy a hormonální nerovnováha
• Zvýšená hladina cholesterolu
• Oslabení imunitního systému
• Vyšší riziko některých typů rakoviny
Evropský úřad pro bezpečnost potravin v roce 2020 výrazně zpřísnil doporučené limity pro příjem těchto látek. Prakticky každý z nás má dnes v krvi detekovatelné hladiny PFAS – dostáváme je z pitné vody, obalů potravin, kosmetiky i oblečení. Poškrábaná pánev je jen další zdroj v již tak přetíženém koktejlu.
Co ještě číhá ve skříňkách
Teflonové pánve nejsou jediným problémem. V mnoha domácnostech přežívají i plastové obracečky a naběračky z devadesátek. Při kontaktu s horkým olejem z nich mohou migrovat nežádoucí látky – oligomery a další složky plastů, které rozhodně nepatří do jídla.
Podobně je to s hliníkovým nádobím. Při vaření kyselých pokrmů – rajčatové omáčky, zelí s octem – se hliník uvolňuje do jídla ve vyšších koncentracích. Přímá souvislost s konkrétními nemocemi není jednoznačně prokázána, ale proč riskovat, když existují bezpečné alternativy?
Bezpečné alternativy existují
Moderní teflonové pánve označené jako PFOA-free jsou výrazně bezpečnější než jejich předchůdci. Ještě lepší volbou jsou keramické povlaky (vyrobené z anorganických minerálů), litinové pánve (prakticky nezničitelné a při správném zacházení přirozeně nepřilnavé) nebo kvalitní nerezová ocel.
Investice do nového nádobí se může zdát zbytečná, když to staré ještě funguje.
Jak se starého nádobí správně zbavit
Staré teflonové pánve nepatří do běžného komunálního odpadu. Nejlepší je odvézt je na sběrný dvůr a zeptat se na možnosti likvidace. Hliníkové nádobí lze často odevzdat do sběru kovů. Plastové náčiní končí bohužel většinou ve směsném odpadu, ale alespoň už nebude kontaminovat vaše jídlo.
Vím, že se těžko loučí s věcmi, které nás provázely celý život. Ta pánev po babičce má svou historii, své příběhy, své nedělní řízky. Ale některé dědictví je lepší nechat v minulosti. Zdraví za to stojí.
