Tento kuchyňský pomocník je největší zlo v kuchyni. Uvolňuje do jídla jedy. Máme ho všichni
Pojďme si bez zbytečné hysterie, ale na základě faktů rozebrat, proč se z tohoto nenápadného pomocníka stal jeden z nejkontroverznějších předmětů v moderní domácnosti.
Neviditelný přídavek k večeři: Mikroplasty
Největším problémem, o kterém se ještě před pár lety v souvislosti s kuchyní vůbec nemluvilo, jsou mikroplasty. Pokaždé, když vezmete ostrý nůž a říznete do plastové podložky, neoddělujete jen plátek rajčete nebo cibule. Mechanický tlak a pohyb čepele logicky narušují strukturu polymeru. Výsledek? Do jídla se uvolňují mikroskopické úlomky plastu, které následně konzumujeme.
Podle studií publikovaných v odborných časopisech (např. Environmental Science & Technology) může člověk při běžném používání plastového prkénka ročně zkonzumovat desítky milionů mikroplastových částic. Odhaduje se, že jde o hmotnost odpovídající několika platebním kartám za rok. Nejčastěji se jedná o polyethylen nebo polypropylen. Ačkoli věda stále zkoumá přesné dopady mikroplastů na lidský organismus, mluví se o rizicích spojených s chronickými záněty, narušením hormonální rovnováhy či přenosem toxických látek, které na sebe tyto částice v prostředí vážou.
Mýtus o sterilitě: Kde se schovávají bakterie?
Hlavním argumentem pro plast byla vždy hygiena. Tvrdilo se, že dřevo je porézní a drží se v něm bakterie, zatímco hladký plast je „čistý“. Pravda je ale taková, že plastové prkénko je hladké pouze do prvního zářezu nožem.
Jakmile se na plastu vytvoří hluboké rýhy, vzniká ideální prostředí pro mikrobakteriální život. Tyto rýhy jsou úzké a hluboké, což znamená, že se do nich běžná houbička na nádobí nedostane. Dokonce ani myčka nádobí nemusí být spásou. I když vysoká teplota většinu bakterií zahubí, plast se v myčce teplem rozpíná a následně smršťuje, což rýhy ještě více prohlubuje a činí povrch náchylnějším k dalšímu drolení.
Naopak u dřevěných prkének bylo prokázáno, že mají přirozené antibakteriální vlastnosti. Dřevo obsahuje třísloviny a další látky, které bakterie aktivně hubí. Navíc dřevo díky své struktuře „vtáhne“ vlhkost dovnitř, čímž bakterie vysuší a ty následně zahynou. Plast v sobě tuto přirozenou obranu nemá – pokud v rýze zůstane vlhkost a zbytek organické hmoty, stává se z něj inkubátor pro salmonelu nebo E. coli.
Co se děje při zahřátí?
Plastová prkénka často používáme i jako podložky pod horké hrnce nebo na ně pokládáme právě upečené maso. To je další kámen úrazu. Plasty při kontaktu s vysokou teplotou mohou uvolňovat nežádoucí chemické látky, jako jsou změkčovadla nebo stabilizátory. Pokud prkénko navíc vykazuje známky degradace (je zašedlé, drsné nebo se z něj odlupují šupinky), proces uvolňování látek se urychluje.
Důležitým faktorem je také barvení plastů. Levná prkénka z neověřených zdrojů mohou obsahovat barviva s obsahem těžkých kovů. Při každém řezu se pak tyto látky dostávají do přímého kontaktu s vašimi potravinami.
Jak z toho ven? (Bez paniky)
Není nutné okamžitě vyhodit všechno v kuchyni do popelnice, ale je dobré začít o výběru pomůcek přemýšlet jinak. Pokud se nechcete plastu vzdát (například kvůli krájení syrového masa, kde se myčka zdá být praktická), dodržujte alespoň tato pravidla:
- Výměna je nutná: Jakmile je prkénko „rozřezané“ a rýhy jsou viditelné na první pohled, jeho životnost skončila. Plastové prkénko by se mělo měnit mnohem častěji než to dřevěné – ideálně jednou za rok.
- Kvalita materiálu: Investujte do prkének z vysokohustotního polyethylenu (HDPE), který je odolnější vůči řezům, nebo hledejte materiály bez BPA.
- Návrat ke dřevu: Pro krájení pečiva, zeleniny a hotových jídel je tvrdé dřevo (dub, buk, ořech) jednoznačně lepší volbou. Je šetrnější k nožům, neuvolňuje plasty a při správné údržbě (olejování) vydrží desítky let.
- Alternativy: Existují i prkénka z vysokotlakého laminátu nebo speciálního papírového kompozitu, která kombinují výhody dřeva (odolnost, hygiena) a plastu (možnost mytí v myčce), aniž by do jídla uvolňovala nebezpečné částice.
Plastová prkénka nejsou „zlem“ v pravém slova smyslu kvůli nějakému spiknutí, ale prostě proto, že jsou materiálově nevhodná pro mechanické namáhání ostrým nožem. To, co ušetříme v obchodě při nákupu levného plastu, se nám může vrátit v podobě nechtěného příjmu mikroplastů a chemikálií.
V kuchyni trávíme spoustu času snahou jíst zdravě a kupovat kvalitní suroviny. Je proto škoda tyto suroviny hned v prvním kroku přípravy „obohatit“ o neviditelný koktejl polymerů. Dřevo možná vyžaduje občasné potření olejem a nesmí do myčky, ale z hlediska dlouhodobého zdraví a udržitelnosti je to souboj, který plast prohrává na celé čáře.
