Sen o jaru

Jaro je příkladem univerzálního symbolu, který obstál zkoušku času. Stejně jako keltové a původní obyvatelé Evropy skrz jarní slunovrat oslavovali vítězství života nad smrtí, i křesťanská tradice následně navázala na tuto symboliku skrz ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Varianta č. 1 – Láska a život

Po mrazivých zimních měsících nás jaro vítá kaskádou barev, zvuků a rozmanitých podnětů. Lesy švitoří, louky se zelenají a rostliny kvetou jako o život. Stejně tak i my můžeme po černobílé zimě být jarem revitalizováni a probuzeni. Cítíme se motivováni a plní energie. Sen o jaru je projevem našeho očekávání překlenutí aktuálních strastí a přenesení se do optimističtějších a nadějnějších dní zítřejších.

Aspekt lásky k tomu neodmyslitelně patří. Přestože v současné společnosti je láska chápána především ve své romantické podobě jako projev něhy v dyadickém partnerském vztahu, láska je daleko obecnějším všeobjímajícím konceptem. V rámci jara hovoříme nejen o lásce k přírodě, ale i sobě samému a lásce k životu ve vší jeho chaotičnosti, nepředvídatelnosti a strastiplnosti. Meditujte nad svými problémy a rozjímejte nad pocitem, který zaplaví vaši mysl poté, co je překonáte a váš život se opět rozkvete.

Varianta č. 2 – Znovuzrození

V úvodu avizovaný aspekt znovuzrození je dalším symbolem, který snář vnímá jako s jarem neodmyslitelně spjatý. Co znamená na individuální a profánní rovině? Během našich životů často narážíme. Jako vlny zamknuté v oceánu jsme nuceni znovu a znovu se tříštit o skály. Naše sny. Naše touhy. Naše ideály. Vše bude dříve nebo později podrobeno zkoušce a rozbito na kovadlině osudu, neštěstí a bolesti. Je zcela přirozená přestat věřit v sebe, ve své ideály a v to, že přijde zářivější den, kdy nebudeme zmítaní problémy, dluhy, obavami a strachem.

Ať se však sebevíc snažíme racionálně dospět k této relativizaci naší situace, jiskra naděje v nás vždy stále zůstává a z nevědomí může následně vyvěrat na povrh právě v podobě jara.

Jaro je příslibem. Příslibem toho, že se nám podaří tyto problémy, komplexy a neadekvátní kognitivní strategie překlenout. Staří stoikové věřili, že na cestě životem nemáme lamentovat nad tím, proč právě my jsme byli postihnuti neštěstím a zdánlivě nepřekonatelnou překážkou. Stoikové věřili, že těmto palisádám osudu, které nám brání v dosažení našeho subjektivního štěstí se nemáme snažit vyhnout, ale vydat se jim vstříc, neboť překážka je směr.