Po téhle blbince ze socialismu jdou sběratelé úplně nejvíc. Přeplatí ji klidně stonásobně

Historie céček je vlastně příběhem o plánovaném hospodářství, které tak trochu přestřelilo. V podniku Jablonex se v 80. letech začaly vyrábět plastové výlisky, které měly sloužit k modernímu věšení záclon. Jenže Češi a Slováci, mistři improvizace, v nich okamžitě viděli něco jiného. Děti si z nich začaly spojovat řetězy, nosit je jako náhrdelníky, náramky, nebo je jednoduše cvakat o zeď v rámci hazardní hry „čára“.

Z obyčejného plastového odpadu se stal univerzální směnný prostředek. Kdo měl nejdelší řetěz, byl králem třídy. Kdo měl fosforová céčka, ten byl v podstatě nedotknutelný. Šílenství podpořil i tehdejší idol Michal David svým megahitem, a fenomén byl zpečetěn. Co ale málokdo čekal, je fakt, že tato vášeň přežije pád režimu, nástup internetu i éru chytrých telefonů.

Proč po nich sběratelé tak jdou?

Důvodem dnešního boomu je kombinace čisté nostalgie a sběratelské vzácnosti. Nejde totiž o ledajaká céčka. Na trhu se dnes dají koupit levné napodobeniny z novodobé produkce, ty ale sběratele nezajímají. Cílem jsou původní výlisky z 80. let, které mají specifickou patinu, materiál a často i výrobní vady, které z nich dělají unikáty.

Cena se neodvíjí jen od stáří, ale především od vzácnosti barvy a tvaru. Zatímco běžná neprůhledná céčka základních barev (bílá, červená, modrá) mají hodnotu spíše sentimentální, existují varianty, za které sběratelé bez mrknutí oka zaplatí stonásobek původní ceny. V dobách největší slávy stál sáček céček pár korun. Dnes se jeden jediný vzácný kousek může prodat za stovky korun a ucelené, barevně sladěné svazky jdou do tisíců.

Sběratelské speciality

Pokud doma v krabici na půdě najdete starý zaprášený pytlík s plastovými háčky, rozhodně ho nevyhazujte. Možná držíte v ruce malé jmění. Sběratelé se zaměřují především na tyto kategorie:

• Vzácné tvary: Kromě klasického „céčka“ existovala i jiná písmena a symboly. Nejvíce se cení paragrafy, eska (S), géčka (G) nebo vlnovky. Pokud máte řetěz složený výhradně z těchto netradičních tvarů, jeho hodnota strmě stoupá.
• Materiálové varianty: Naprostým vrcholem jsou fosforová céčka, která ve tmě svítí. Ta byla nedostatkovým zbožím už v osmdesátkách a jejich status se nezměnil. Dále jsou vysoce ceněná perleťová céčka, průhledná s glitry (tzv. „diamantová“) nebo ta s kovovým odleskem.
• Netypické barvy: Sběratelé hledají odstíny, které nebyly v masové produkci běžné – například neonové barvy, specifické odstíny fialové nebo dvoubarevné odlitky, které vznikly jako „chybotisk“ při přechodu barev ve stroji. Právě tyto výrobní unikáty jsou pro trh nejlákavější.

Trh, kde vládne emoce

Dnešní aukční portály jako Aukro nebo specializované sběratelské skupiny na sociálních sítích zažívají u těchto položek neuvěřitelný nával. Není výjimkou, že se o jeden konkrétní svazek původních céček přetahuje desítka zájemců. Proč? Protože si nekupují jen plast. Kupují si zpátky kousek svého dětství, tu vůni zaprášené družiny a pocit vítězství, když v „čáře“ vyhráli nad spolužákem jeho nejlepší kousek.

Je fascinující sledovat, jak se věc, která byla v podstatě vedlejším produktem socialistického průmyslu, stala investičním artiklem. Samozřejmě, je třeba mít se na pozoru před padělky. Zkušení sběratelé poznají původní céčko podle hmatu, specifického lomu světla a hmotnosti plastu. Novodobé odlitky jsou často lehčí a mají jiný „zvuk“, když s nimi zatřesete v dlani.

Investice do vzpomínek

Můžeme se tomu smát, můžeme nad tím kroutit hlavou, ale faktem zůstává, že fenomén céček je unikátní středoevropský úkaz. Zatímco na západě sbírali kartičky Pokémonů nebo vzácné angličáky, my jsme si vystačili s háčky na záclony. A možná právě ta skromnost a kreativita, kterou jsme do nich vložili, z nich dělá tak cenný poklad i o čtyřicet let později.

Pokud se tedy rozhodnete prohledat staré skříňky po babičce, dívejte se pozorně. Možná tam mezi knoflíky a starými nitěmi leží svazek neonových géček, který vám dnes zaplatí slušnou večeři nebo prodloužený víkend. Sběratelská horečka kolem této plastové legendy totiž zdaleka nekončí – spíše naopak, s tím, jak generace dětí z 80. let bohatne, roste i jejich ochota platit za tyto barevné symboly svobody v nesvobodné době.