Miliony Čechů si zítra večer zapnou ČT1. Poběží nejkrásnější český film
Představte si místo, kde vás denně budí kopance dozorců, kde každý pohled může znamenat výslech a kde naděje umírá rychleji než lidé. Československé komunistické věznice padesátých let byly peklem na zemi – a přesně tam se odehrává příběh, který v roce 2005 přivedl do kin režisér Petr Nikolaev.
Tvůrce, který měl v té době za sebou již úspěšné projekty jako Báječná léta pod psa, tentokrát vsadil na komorní drama, jehož síla nespočívá v pompézních scénách, ale v tichých okamžicích mezi dvěma mladými lidmi. Scénář k filmu vznikl podle povídky Štěstí, kterou napsal Jiří Stránský – muž, jenž totalitní žaláře neznal z vyprávění, ale z vlastní bolestné zkušenosti.
Hlavní hrdina Luboš (Jakub Doubrava) dostane za politický delikt mnohaletý trest. V táboře plném násilí, udavačství a fyzického násilí dívku Danu (Táňa Pauhofová), která tam skončila ze stejného důvodu. A pak se stane něco, co by v tom prostředí nikdo nečekal – zrodí se láska.
Vzkazy, pohledy a okamžiky ukradené systému
Jenže jak si vyznávat city, když vás od sebe dělí ostnatý drát, strážní věže a pravidla, která vás mohou stát život? Luboš a Dana spolu nemohou mluvit, nemohou se dotknout. Jejich vztah se skládá z ukradených pohledů, tajných vzkazů a vzácných vteřin, kdy se jim podaří oklamat bdělost dozorců.
Kolem nich se pohybují další osudy – zkušený vězeň Roubal v podání Pavla Zedníčka, který se ve filmu poprvé objevil bez svého proslulého kníru, dále Ondřej Vetchý či Karel Zima. Každá z těchto postav reprezentuje jiný způsob, jak člověk reaguje na totalitní tlak: někdo se drží solidarity, jiný se láme pod mučením, další zrazuje spoluvězně, aby si zachránil kůži.
Zajímavým detailem je, že rodiče hlavního hrdiny se na plátně vůbec neobjeví – jejich hlasy v dopisech ale namluvili známí herci Marta Vančurová a Jiří Dvořák, což dodává těmto scénám zvláštní emotivní náboj.
Kameraman Martin Duba natáčel v autentických prostorách věznice v Mladé Boleslavi a využil chladnou, vybledlou barevnost, která dokonale vystihuje šedivost a beznaděj tehdejšího světa. Hudbu složil Martin Smolka (nikoli Martin Kratochvíl, jak se někdy uvádí), jehož minimalistický doprovod nenásilně podkresluje napětí mezi postavami.
Co zůstane, když vám vezmou všechno
Film Kousek nebe se od jiných snímků o padesátých letech liší tím, že politiku a brutalitu staví do pozadí. Ano, jsou tam – jako hrozivý rámec, který nelze ignorovat. Ale hlavní poselství je jiné: i v místě, kde vám vezmou svobodu, důstojnost a budoucnost, si můžete uchovat kousek lidskosti.
Pro slovenskou herečku Tánu Pauhofovou znamenala role Dany průlom do českého filmového prostředí a přinesla jí širší uznání publika. Film získal několik nominací na Českého lva, včetně ocenění pro Martina Smolku za hudbu.
Snímek dodnes funguje jako důležitá připomínka doby, kdy stát systematicky ničil životy tisíců nevinných lidí. Jiří Stránský, který sám prošel komunistickým vězením, dokázal ve scénáři vyvážit autentičnost s emocí, aniž by sklouzl k patosu nebo zjednodušování.
Kousek nebe ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích dějin si lidé dokázali vytvořit vlastní útočiště – byť jen v myšlenkách, v pohledu druhého člověka, v naději na zítřek. A možná právě to je ten kousek nebe, který totalita nikdy nedokázala úplně zničit.
Film Kousek nebe (2005) můžete vidět ve středu ve 22:01 na ČT1.
