Ani cibulák, ani míšeňský porcelán. Tenhle nenápadný hrnek po babičce má dnes cenu několika tisíc korun
Většina lidí nad ním mávne rukou. „To je jen takovej ten starej střep, to se tehdy kupovalo v Jednotě za pár korun,“ řeknou si a hrnek putuje do krabice „na vyhození“ nebo v lepším případě skončí jako květináč na muškáty. Jenže v tu chvíli se možná dopouštějí chyby, která je stojí pěkných pár tisícovek. Tenhle „střep“ má totiž na dně značku, která sběratelům zrychluje tep: Ditmar-Urbach.
Když se Znojmo potká s Teplicemi
Abychom pochopili, proč je dnes keramika značky Ditmar-Urbach takovým hitem, musíme se vrátit o sto let zpátky. Historie téhle značky je vlastně fascinující příběh o tom, jak se z Rakouska-Uherska stala keramická velmoc. Všechno to začalo ve Znojmě, kde Rudolf Ditmar v roce 1878 založil první evropskou továrnu na sanitární keramiku (ano, i ty staré záchodové mísy a umyvadla mají tuhle historii!). Později se spojil s bratry Urbachovými z Teplic.
A právě tohle spojení dalo vzniknout něčemu, co dnes milujeme. Zatímco bohatí měšťáci si kupovali drahý míšeňský porcelán nebo cibulák z Dubí, běžní lidé chtěli něco, co je dostupné, ale zároveň hezké. Ditmar-Urbach trefil hřebíček na hlavičku. Vyráběli sice „jen“ keramiku (pórovinu), ale dělali to s neuvěřitelným citem pro dobovou módu.
Design, který předběhl dobu
To, co dnes sběratele fascinuje nejvíc, je období mezi dvěma světovými válkami. První republika byla érou optimismu, jazzu a moderny. A designéři v Ditmar-Urbach se toho nebáli. Místo usedlých kytiček a růžiček začali na nádobí stříkat barvy přes šablony.
Tento takzvaný stříkaný dekor je dnes absolutní kult. Jsou to ty hrnky a konvice s modrými, oranžovými nebo zelenými trojúhelníky, kuličkami a čárkami, které vypadají, jako by je navrhl někdo v Bauhausu. Působí to svěže, moderně a i po těch devadesáti letech to v minimalistickém bytě vypadá skvěle. Není to ten typ nádobí, který musíte mít jen ve vitríně – je to věc, ze které chcete pít ranní kávu.
Proč ten hrnek stojí tolik?
Možná si říkáte: „Vždyť je to jen hlína a barva, proč za to někdo dává tisíce?“ Odpověď je jednoduchá: emoce, vzácnost a styl.
- Nostalgie: Pro generaci třicátníků a čtyřicátníků je to vzpomínka na prázdniny u babičky. Je v tom kus dětství.
- Křehkost: Keramika není porcelán. Je měkčí, snadněji se otluče a časem „pracuje“. Najít dnes kus, který nemá prasklinky (tzv. krakeláž) a je v perfektním stavu, je malý zázrak.
- Nadčasovost: Zatímco cibulák je pro mnohé mladé lidi „staroba“, geometrické vzory Ditmar-Urbach jsou prostě cool. Hodí se k betonovým stěrkám i k dřevěnému retra nábytku.
Ceny se dnes pohybují v zajímavých relacích. Obyčejný, dobře zachovalý hrnek se stříkaným dekorem se na aukčních portálech běžně prodává za 1 500 až 2 500 korun. Pokud narazíte na celou čajovou soupravu v dobrém stavu, připravte si klidně 10 až 15 tisíc. A existují i unikátní kousky, figurální keramika nebo vzácné vázy, kde se cena šplhá ještě mnohem výš.
Jak poznat, že máte doma poklad?
Než ten starý hrnek pošlete dál, otočte ho. Co hledat?
- Značka: Nejčastěji uvidíte okřídlený šíp nebo písmeno „T“ (jako Teplice) v kroužku, případně nápis „Ditmar-Urbach“ nebo „Znojmo“. Často tam bývá i nápis „Made in Czechoslovakia“.
- Číslo modelu: Na dně bývají vyražená čísla (čtyřmístná). Sběratelé mají katalogy a přesně vědí, který model je nejvzácnější.
- Vzor: Pokud vidíte geometrické tvary, barevné přechody tvořené drobnými tečkami (vypadá to jako práce s airbrushem) nebo tvary, které připomínají kubismus, zbystřete.
Neházejte ho do myčky!
Tady přichází důležité varování. Pokud takový hrnek najdete a rozhodnete se ho používat, zapomeňte na moderní technologie. Myčka je pro keramiku z téhle doby rozsudek smrti. Agresivní chemie a vysoká teplota by mohly zničit glazuru a barvy by vybledly. Myjte ho jen v ruce, vlažnou vodou a jemným jarem. Zaslouží si to – přežil dvě války, několik měn a pád komunismu, tak ať tu s námi ještě chvíli pobude.
Více než jen věc
Keramika Ditmar-Urbach je důkazem toho, že i v našich končinách se dělal design světové úrovně pro „obyčejné lidi“. Není to jen o penězích. Je to o úctě k řemeslu. Když držíte v ruce ten těžký, ručně malovaný nebo stříkaný hrnek, držíte v ruce kus historie českého průmyslu.
Takže až příště půjdete na půdu, dívejte se pozorně. Možná tam mezi starými novinami a harampádím na polici trůní nenápadný hrdina. Hrnek, který sice nemá zlaté lemování, ale má duši, styl a cenu, která by vám zaplatila docela slušný víkendový pobyt v lázních. A pokud se ho rozhodnete neprodat, o to líp. Pít čaj z něčeho, co má takový příběh, chutná prostě úplně jinak.
