Tohle je největší průšvih českých domácností. Když ho vidí designér, zvrací
Designéři tomu s oblibou říkají „vizuální smog“, ale v mnoha českých obývácích je to spíš diagnóza. Je to ten největší a nejčastější průšvih našich domácností: nekonečná a nekritická láska k lapačům prachu a umělým dekoracím. Tyto předměty měly v divokých devadesátkách vyvolat pocit dosaženého luxusu a světovosti, ale dnes u každého, kdo má aspoň špetku vkusu, vyvolávají spíš nutkání vzít velký černý pytel na odpadky a začít s radikální čistkou.
Proč nad tím profesionálové pláčou?
Interiérový design totiž není o tom, kolik věcí do místnosti dokážete fyzicky nacpat. Je o tom, jak v ní můžete dýchat, jak na vás působí světlo a jestli si vaše oči mají kde odpočinout. A ruku na srdce, u průměrného „vetešnictví“ v typickém českém paneláku se dýchá i odpočívá dost těžko.
1. Plastová flóra: Pohřebiště vkusu v květináči
Plastové květiny jsou kapitola sama pro sebe a zasloužily by si vlastní designové peklo. Ano, jejich hlavní výhodou je, že neumřou, když je čtrnáct dní zapomenete zalít, ale vypadají smutně už od pohledu. Textura umělých listů přitahuje prach jako magnet a po čase se na nich vytvoří specifická lepkavá vrstva (směs prachu a kuchyňských výparů), kterou neodstraní ani svěcená voda, ani myčka na nádobí.
- Verdikt designéra: Pokud vám doma chcípne i plastový kaktus, pořiďte si raději kvalitní obraz s motivem přírody, nebo vázu se sušenou trávou (populární pampas). Cokoli organického nebo aspoň vkusně ztvárněného je milionkrát lepší než polyesterová begónie, která už deset let jen chytá špínu v rohu místnosti.
2. Suvenýrové peklo: Sentiment jako nepřítel stylu
Mušle, ohlazené kamínky, hrnečky s nápisem „Tatry“, keramické figurky z trhů a dřevěné loutky. Máme silnou tendenci si z každé dovolené dotáhnout domů malý lapač prachu, který nám má navždy připomínat ty šťastné chvíle u moře nebo v horách. Výsledek? Poličky přetékají chaosem, který nemá žádný jednotný styl, barevnou paletu ani společný příběh.
- Problém: Místo aby vynikla jedna vzácná, opravdu krásná věc, která má skutečný význam, zanikne všechno v hromadě barevného harampádí. Vaše vzpomínky si zaslouží něco lepšího než poličku v obývací stěně, která vypadá jako výprodej v bazaru.
3. Sádrové sošky a „roztomilosti“ bez hranic
Andělíčci v nadživotní velikosti, porcelánoví sloni pro štěstí (samozřejmě s chobotem nahoru!), keramické kočky a skleněné rybičky. Tyto drobnosti vizuálně neuvěřitelně tříští prostor. Místnost s nimi pak nepůsobí uklizeně, i kdybyste ji drhli od rána do večera a leštili každou kliku. Lidské oko prostě v takovém prostředí nemá kde odpočívat, neustále těká z jednoho nesmyslu na druhý a mozek podvědomě vyhodnocuje stav jako nepořádek.
Jak z toho ven (a přežít to bez slz)?
Nikdo po vás nechce, abyste se během jednoho odpoledne změnili v radikálního minimalistu a žili v prázdné bílé cele s jednou matrací uprostřed. Ale pokud chcete, aby váš byt konečně vypadal k světu, zkuste metodu „Méně je více“ a pár osvědčených designérských triků:
- Pravidlo tří: Tohle je základní kouzlo. Na jednu plochu (komoda, stůl, parapet) dejte maximálně tři dekorace. Ideálně jednu vysokou, jednu středně velkou a jednu nízkou. Všechno ostatní nemilosrdně schovejte do krabice v komoře. Uvidíte tu okamžitou úlevu.
- Sjednoťte materiály: Pokud máte rádi přírodní dřevo, držte se ho. Nemíchejte ho v jedné místnosti s lesklým levným plastem, barevným sklem, proutím a kovem. Vyberte si dva dominantní materiály a ty opakujte.
- Živá zeleň je nenahraditelná: Jedna jediná velká, zdravá živá kytka (třeba majestátní monstera nebo nezničitelný tchynin jazyk) udělá pro atmosféru prostoru víc než deset umělých kytek v zaprášených květináčích. Rostliny čistí vzduch a přinášejí do bytu život – doslova.
- Fotky do alb, ne na zeď (všechny): Místo dvaceti malých, různobarevných rámečků s fotkami dětí, vnoučat a psů, které vizuálně „rozbíjejí“ stěnu, si nechte udělat jedno velké kvalitní plátno nebo stylovou fotokoláž v jednom velkém rámu. Působí to čistě a dospěle.
Je váš obývák v ohrožení?
Zkuste si na moment představit, že k vám na kávu přijde návštěva s těžkým astmatem nebo alergií na prach. Pokud začne kýchat a slzet už ve dveřích jen při pohledu na vaše přeplněné poličky, je čas na radikální řez.
Design ve skutečnosti není o penězích a drahém nábytku z katalogů. Je o odvaze vyhazovat a o schopnosti říct „dost“. Zbavte se těch plastových cetek a sádrových nesmyslů a uvidíte, jak se vám najednou v bytě i v životě uleví. Prostor získá řád, vy získáte nový pocit svobody a jako bonus ušetříte minimálně hodinu týdně, kterou byste jinak strávili marným bojem s prachovkou v ruce.
