Etiketa pro 21. století: Co je dnes považováno za vrchol neslušnosti? Jednoduchá pravidla, co zabrání trapasu
Slušné chování je jedním ze základních prvků každodenního soužití v civilizované společnosti. Jako jednotlivci jsme často v situacích, kdy musíme komunikovat s ostatními lidmi, a to buď při projednávání různých záležitostí s kolegy v práci, při rozhovoru s přáteli, nebo při jednání s úředníky. Jednou z klíčových zásad slušného chování je schopnost mluvit na rovinu, říkat věci přímo a nekličkovat.
Co to vlastně znamená „mluvit na rovinu“
Mluvení na rovinu znamená, že říkáme to, co máme na srdci, a to víceméně bez ohledu na to, co si o nás myslí ostatní. To ovšem neznamená, že bychom měli být hrubí nebo nezdvořilí. Základem slušného chování je dodržování určitých pravidel a forem, které nám umožňují vyjádřit svůj názor nebo zaujmout pevné stanovisko, aniž bychom uráželi nebo ponižovali druhé lidi.
Proč je důležité „mluvit na rovinu“
Jasná komunikace je důležitá nejen pro to, aby si ostatní lidé mohli vytvořit přesnou představu o tom, co od nich očekáváme, ale také pro to, abychom mohli plnit své povinnosti. Když mluvíme nejasně nebo kličkujeme, můžeme se dostat do situace, kdy ostatní lidé nebudou vědět, co od nich vlastně chcete či potřebujete, a můžeme snadno vyvolat nejasnosti nebo nedorozumění.
Jak „mluvit na rovinu“ a přitom nebýt drzý
Při mluvení na rovinu je důležité také dodržovat určité formy. Například při rozhovoru s nadřízeným bychom měli používat zdvořilé a slušné vyjadřování, zatímco při rozhovoru s kamarády se můžeme víc uvolnit. Výrazové prostředky je potřeba volit tak, aby byl náš projev pro ostatní lidi srozumitelný a přijatelný a nijak je neurážel.
Kromě toho je také důležité mít na paměti, že mluvení na rovinu neznamená, že bychom měli být neústupní. Při komunikaci s ostatními lidmi bychom měli být otevření a respektovat názory a postoje druhých lidí. Pokud máme odlišný názor nebo se s někým neshodneme, měli bychom být schopni svůj postoj zdůvodnit a diskutovat s druhými lidmi na základě argumentů a faktů, nikoliv na základě emocí či osobních útoků. To znamená, že bychom měli být schopni naslouchat a porozumět názorům druhých lidí bez přerušování a neuctivých komentářů. To nám umožní porozumět perspektivě druhé strany a najít společné řešení, které bude uspokojivé pro všechny zúčastněné.
