Za socialismu stály 150 Kč, dnes za ně sběratelé dávají 300 000 Kč
Sběratelství dokáže přinášet fascinující příběhy. Jedním z nich je fenomén československých hodinek Prim, které se v éře socialismu prodávaly v běžných prodejnách za průměrných 150 korun. Nosila je armáda, úředníci i obyčejní zaměstnanci. Dnes však za určité exempláře nadšenci nabízejí částky srovnatelné s cenou luxusního automobilu – až 300 000 korun.
Nejde o žádné vzácné materiály typu drahých kovů či kamenů. Hodnotu těmto časomírám dodává především jejich historie, autentický design a extrémní nedostatek zachovalých originálních kusů. Většina totiž prošla desetiletími každodenního používání, což na nich zanechalo nesmazatelné stopy.
Orlík – armádní legenda s výrobou jen 300 kusů
Mezi sběrateli platí Prim Orlík za absolutní špičku tuzemské hodinářské produkce. Vznikl v šedesátých letech minulého století na zakázku pro Československou lidovou armádu, konkrétně pro jednotky potápěčů a průzkumníků.
Celková produkce činila pouhých 300 exemplářů, což z něj dělá extrémně vzácný kousek. Šlo navíc o první československé hodinky s nerezovým pouzdrem a pokročilou vodotěsností. Protože byly majetkem armády, většina prošla náročným provozem v terénu nebo se ztratila. Nalézt dnes originál v neporušeném stavu hraničí se zázrakem. Právě proto se ceny na aukcích blíží zmíněným třem stům tisíc korun.
Diplomat – symbol prestižního postavení
Zatímco Orlíky symbolizovaly armádní robustnost, model Diplomat představoval eleganci a společenské postavení. Vyrábět se začal v druhé polovině 60. let a určen byl především pro vyšší státní úředníky a diplomaty reprezentující tehdejší Československo v zahraničí.
Tyto hodinky vynikají nadčasovým designem, zlaceným pouzdrem, jemnými detaily ciferníku a specifickým tvarem ručiček. Mezi sběrateli jsou nejžádanější verze s původním nerestaurovaným ciferníkem. Zásadní vliv na cenu má stav zlacení – pokud není opotřebené běžným nošením a hodinky vypadají jako nové z výroby z Nového Města nad Metují, jejich hodnota stoupá do desetitisíců až statisíců.
Sport první generace – kultovní „Igeny“ pro aktivní život
Třetím pilířem tuzemského hodinářského sběratelství je Prim Sport 1. generace, kterému komunita říká Igen. Tyto potápěčské hodinky vznikly na přelomu 60. a 70. let a staly se ikonou aktivního životního stylu v socialistické éře.
Igeny se vyznačují robustnějším pouzdrem, otočnou lunetou pro měření času při potápění a výraznými svítícími prvky na ciferníku. Na rozdíl od Orlíků se vyráběly ve větším množství a běžně se prodávaly v obchodech Klenoty za zhruba 150 korun. Jenže právě jejich sportovní určení se stalo problémem – lidé s nimi plavali, pracovali na zahrádkách, opravovali motorky.
Děda měl Igeny celý život na ruce, opravoval s nimi auto, chodil na ryby. Když jsem je zdědil, měly sice duši, ale pouzdro bylo poškrábané a luneta opotřebovaná. Sběratel mi nabídl pár tisíc. Kdyby byly v původním stavu, mluvili bychom o desítkách tisíc,
vzpomíná Pavel ze severní Moravy.
Najít dnes exemplář s původním nerenovovaným pouzdrem, nepoškrábaným ciferníkem a zachovalou otočnou lunetou je mimořádně náročné. A právě to žene ceny nahoru.
Proč sběratelé lpí na původnosti každého detailu?
Možná vás napadá, proč má starý mechanismus v kovovém pouzdře takovou hodnotu. Odpověď zní: autenticita. Trh je dnes plný upravených kusů, kde se vyměnily součástky za nové, ciferník za repliku nebo se pouzdro znovu pochromovalo. Pro běžného nositele vypadají takové hodinky skvěle, ale pro sběratele ztrácejí veškerou hodnotu.
Nejvyšší sumy se platí za stav označovaný jako NOS (New Old Stock) – tedy za kousky, které desítky let ležely zapomenuté v šuplíku, nikdo je nepoužíval, nemají jediný škrábanec a ideálně k nim existuje originální krabička a záruční list. V takovém případě se z běžných hodinek po předcích stává investiční poklad, jehož hodnota časem dále roste.
Investice nebo vášeň?
Pro některé sběratele představují staré Primy čistě investiční příležitost. Ceny kvalitních exemplářů v posledních letech stabilně rostou a pravděpodobně budou i nadále. Pro jiné je to však především vášeň a nostalgie po éře, kdy československý průmysl dokázal vyrábět produkty světové úrovně.
Ať už je motivace jakákoliv, jedno je jisté – hodinky, které za socialismu koupil dělník za týdenní plat, dnes mohou mít hodnotu roční mzdy. A jejich cena bude pravděpodobně dále růst, protože zachovalých originálů s každým rokem ubývá.
