Všichni chodí na jaře na Petřín. Nedaleko ale existuje místo, ze kterého si sednete na zadek, a neznají ho ani místní
Existuje totiž místo, ze kterého si doslova „sednete na zadek“. A nejvtipnější na tom je, že ho často neznají ani rodilí Pražáci, kteří tudy chodí roky. Řeč je o vyhlídce u Panenské vinice na Strahově.
Únik ze „Strahovské pasti“
Většina lidí, kteří vyrazí směrem na Strahov, končí svou cestu u jedné ze dvou věcí: buď u panoramatické terasy u kláštera, nebo v klášterním pivovaru. Obojí je skvělé, ale je tam plno. Ti aktivnější pak pokračují po hlavní asfaltové cestě, která je vede po vrstevnici směrem k rozhledně. To je ta klasická trasa, kde potkáváte davy turistů a vyhýbáte se běžcům.
Aby se vám otevřel ten nejlepší výhled v Praze, musíte zvolit jinou strategii. Musíte projít areálem Strahovského kláštera a zamířit směrem dolů do zahrad. Klíčem k úspěchu je nenechat se zlákat hlavními tahy a hledat nenápadné odbočky, které vedou do horní části ovocných sadů. Právě tam, schovaná za nenápadnou kamennou zídkou, se skrývá vyhlídka, která vám vyrazí dech.
Proč je tohle místo „top“?
V Praze je spousta vyhlídek, ale většina z nich má nějaký háček. Buď vám ve výhledu brání koruny stromů, které za posledních dvacet let přerostly terasy, nebo se díváte přes pletivo, případně vám kompozici fotky kazí nevzhledné dráty elektrického vedení.
Vyhlídka u Panenské vinice je jiná. Je to jeden z nejčistších a nejvíce nerušených výhledů na historické centrum. Tady vám v cestě nestojí vůbec nic. Celou Malou Stranu a Pražský hrad máte jako na dlani. Vidíte červené střechy malostranských paláců, majestátní kopuli chrámu svatého Mikuláše a v pozadí moderní dominantu Žižkovské věže. Je to ten typ pohledu, který se dává na pohlednice, ale vy ho tady máte v reálném čase a pravděpodobně úplně pro sebe.
Tajemství schované za zdí
Proč o tomhle místě skoro nikdo neví? Odpověď je prostá: není na ráně. Lidská psychika funguje tak, že většinou sledujeme vyšlapané cesty. Tahle vyhlídka je od hlavní cesty oddělena terénem a starou zdí, která působí, že za ní nic není, nebo že je tam soukromý pozemek. Ve skutečnosti je to ale veřejně přístupná část Velké strahovské zahrady.
Místo má navíc úžasný genius loci. Panenská vinice, která se pod vámi svažuje, je jednou z nejstarších v Praze. Když tam sedíte na trávě (protože lavičky tu nečekejte, a to je možná dobře), cítíte ten klid. Slyšíte jen vzdálené zvonění tramvají zespodu z Újezda nebo šumění větru v korunách starých jabloní a hrušní. Zatímco o pár set metrů dál se turisté mačkají u Petřínské rozhledny, vy si tu můžete otevřít knížku nebo prostě jen koukat do blba a relaxovat.
Kdy vyrazit?
Pokud chcete zažít opravdovou magii, naplánujte si cestu na zlatou hodinku. Když se slunce začne sklánět k horizontu a opře se do pískovcových zdí Hradu a věží kostelů, celá Praha se rozzáří dozlatova. Na jaře je to tu navíc umocněno vůní kvetoucích stromů, které lemují přístupové cesty.
Praktický tip pro vaši návštěvu:
- Kudy přesně: Od Strahovského kláštera se vydejte k bráně do zahrad. Nechoďte po široké cestě k Petřínu, ale hned za branou se držte na levé, horní cestičce, která vás dovede nad vinici.
- Co s sebou: Deku a třeba i malé občerstvení. Tohle je ideální místo na komorní piknik, o kterém nikdo neví.
- Hlavně nenápadně: Kouzlo tohoto místa tkví v jeho klidu. Takže si ho užijte, udělejte si fotku, ale klidně si ho nechte jako své malé tajemství.
Jaro na Petříně je fajn, ale pokud chcete letos zažít Prahu bez filtrů, bez davů a s pocitem, že jste objevili něco výjimečného, Vyhlídka u Panenské vinice je přesně to místo, kam by měly vést vaše kroky. Je to důkaz, že i v tak profláknutém městě, jako je Praha, stále existují oázy, kde se zastavil čas.
