Nebezpečí v obýváku: Když pokojovky ohrožují vaše zdraví
Pokojovky krásné i zrádné
Jen málokdo nemá doma alespoň jednu pokojovou rostlinu. Není třeba polemizovat o tom, že živá zeleň v květináči byt oživí a zpestří, ať už svými výraznými listy, či barevnými květy. Dokáží zamaskovat prázdný kout, zlepší domácí mikroklima tím, že vzduch zvlhčují a údajně jej dokáží i zbavit řady škodlivých chemických látek. U některých druhů však musíme dobře zvážit jejich umístění, abychom nevědomky nezpůsobili zdravotní riziko sobě či svým dětem.
Děti mají nenechavé ručky
U dospělých asi nehrozí riziko, že by své pokojovky zatoužili ochutnat. Jiné je to ale s dětmi. Jakmile začne batole lézt, poznává okolní svět především prostřednictvím rukou a úst. Je proto jen otázkou nestřežené chvilky, kdy se rozhodnou utrhnout nebo ochutnat tu zajímavou zelenou věc, která se košatí před jejich očima. A protože řada pokojovek obsahuje rizikové toxiny, může být zaděláno na problém. Odborné studie uvádějí, že otrava způsobená požitím rostlin činí u dětí téměř 1/5 všech léčených otrav. Jedná se především o působení jedovatých alkaloidů a glykosidů a také kyselin či saponinů dráždících pokožku a sliznice.
Štiplavé difenbachie
Nejrůznější kultivary difenbachie se s oblibou pěstují pro velké, zelenožlutě žíhané listy. V buňkách listů a stonku však skrývají velké množství krystalů šťavelanu vápenatého. To je látka kyselé chuti obsažená mimo jiné i v rebarboře. Difenbachie ho však obsahuje takové množství, že po požití může vyvolat silně bolestivý intenzivní otok úst a trávicího traktu, mnohdy spojený se silným sliněním i ztrátou hlasu. Pokud by se šťáva z diefenbachie dostala do oka, hrozí vážný zánět spojivek či rohovky. Podobné, byť o něco mírnější riziko, představují i další rostliny ze stejné čeledi áronovitých – toulitky (Anthurium), filodendrony, potosy (Scindapsus), monstery nebo zamiokulkas.
Rostliny, které roní mléko
Kdo by neznal vánoční hvězdu. Tato pokojovka se specificky červenými listy zdobí na konci roku nejednu domácnost. Patří do čeledi pryšcovitých, a ta jsou bohužel proslulé tím, že její zástupci často roní toxický či alergizující tekutinu, nazývanou odborně latex. Vánoční hvězda (čili pryšec nádherný) nemá mléko silně jedovaté, pokud by se ale dostalo do očí, může způsobit poškození rohovky, nebo dokonce dočasné oslepnutí. Podobně rizikové jsou i další interiérově pěstované pryšce – například Kristova koruna (pryšec zářivý) nebo podivec pestrý čili kroton. Ten už má latex vysloveně jedovatý a může způsobit zvracení či závratě. Jedovaté mléko produkují i rostliny dalších čeledí, z nichž interiérově má největší rozšíření fíkus v nejrůznějších podobách.
Smrtelně jedovatý oleandr
Keře oleandru s úzkými listy a jemně růžovými, omamně vonícími květy se pěstují především jako nádobové rostliny, které se na zimu ukládají do chladných předsíní či zimních zahrad. Přes svou krásu je však oleandr smrtelně jedovatý kvůli obsahu glykosidu oleandrinu. Ten je nebezpečný již po požití jednoho listu či květu. Otrava se projevuje rozšířením zornic, znecitlivěním jazyka a může vést až k zástavě srdce. Smrtelná dávka pro dospělého člověka představuje požití zhruba deseti listů, u dítěte je to samozřejmě mnohem méně a vždy je nutné okamžitě vyhledat odbornou lékařskou pomoc.
Poučení pro pěstitele
I u pěstování pokojovek platí pravidlo, že neznalost neomlouvá. Každý vlastník zeleného krasavce v květináči (a rodič dítěte dvojnásob) by měl znát o svých květinách první poslední. No a když by i přesto došlo k průšvihu, je vhodné vzít k lékaři i kus rostliny, která otravu způsobila – uspíší se tím správná diagnóza a vhodná léčba.