Nikdo netuší, kolik jich mají Češi po půdách. Sběratelé po nich šílí a nabízejí 10 000 – 30 000 Kč

Staré půdy ukrývají nejrůznější předměty z minulosti. Mezi truhlami, vojenskými uniformami a obrazy se ale často nachází něco mnohem cennějšího – malé, na první pohled obyčejné skleničky, které však představují vrchol řemeslného umění své doby.

Sklářský unikát z období baroka

Originální barokní dvoustěnky pocházející z 18. století patří mezi nejcennější kousky, které se dají na půdách objevit. V současnosti se za ně platí mezi 10 000 až 30 000 korunami, přičemž konečná suma závisí na stavu a kvalitě konkrétního kusu. Přesto většina majitelů nemá ani ponětí, jaký poklad vlastní.

Tyto sklenice vznikaly v době, kdy české sklářství zažívalo zlatou éru. Mistři z oblasti severních Čech a česko-moravského pomezí dokázali vytvářet předměty, které technologicky předběhly svou dobu. Německý název Zwischengoldglas přesně vystihuje podstatu – zlato mezi sklem.

Řemeslná dovednost na hranici možného

Výrobní proces těchto unikátů vyžadoval mimořádnou zručnost a přesnost. Sklář musel zvládnout několik náročných kroků, při kterých nesměl udělat ani milimetrovou chybu.

Nejprve bylo nutné vyfouknout dvě sklenice s naprostou přesností, aby do sebe dokonale zapadaly. Vnitřní část byla o fous menší než vnější obal. Na povrch menší sklenice se následně aplikovala zlatá nebo stříbrná fólie, do které umělec jemnou jehlou vyškraboval motivy – od náboženských scén přes lovecké výjevy až po šlechtické znaky.

Poté přišla ta nejtěžší část. Vnitřní sklenici s drahocennou výzdobou bylo třeba zasunout do vnější a hermeticky utěsnit. Používala se speciální pryskyřice nebo tmel, který zaručil, že mezi stěny nepronikne vzduch ani vlhkost. Právě díky tomu zůstaly zlaté motivy chráněné po staletí.

Co rozhoduje o hodnotě

Cenové rozpětí mezi jednotlivými kusy může být značné. Sběratelé a odborníci posuzují každou sklenici podle přesně definovaných kritérií.

• Stav fólie a těsnění: Pokud do prostoru mezi stěnami vnikla vlhkost, drahý kov oxiduje a tmavne. Sklenice s perfektně zachovalou, lesklou fólií dosahují nejvyšších cen.
• Kvalita výzdoby: Detailně provedené motivy svatých patronů, loveckých scén nebo heraldických znaků výrazně zvyšují hodnotu. Čím jemnější práce, tím lepší cena.
• Tvar a rozměry: Standardní byly menší likérové skleničky nebo kónické poháry. Netradiční velikosti nebo speciální tvary s broušenou patkou jsou vzácnější.
• Fyzický stav: Praskliny, oťuky na okrajích nebo škrábance snižují hodnotu, i když drobné známky věku se tolerují.

Rozpoznání originálu od napodobeniny

Obliba těchto sklářských děl vedla k vytváření replik už v 19. století. Některé byly poctivé kopie, jiné záměrné padělky. Existuje ale několik znaků, podle kterých lze originál odhalit.

Barokní sklo má charakteristické nedokonalosti – drobné bublinky, nečistoty a nerovnosti, které moderní strojová výroba nezná. Pocitově působí těžším dojmem než současné sklo.

Technika rytí do fólie prozradí mnohé. Originální barokní práce se vyznačuje mimořádně jemnými detaily. Postavy, zvířata i budovy jsou zpracovány velmi pečlivě. U novodobých kopií bývá provedení často jednodušší a méně přesné.

Tmel na horním okraji prozradí stáří. U autentických kousků je zažloutlý, ztmavlý a nese zřetelné stopy času. Dokonale čistý okraj nebo moderní lepidlo signalizují pozdější výrobu.

Našla jsem takovou skleničku v krabici po botách na chalupě po babičce. Vypadala nenápadně, ale když jsem si všimla toho zlatého motivu uvnitř, věděla jsem, že jde o něco speciálního. Ve starožitnictví mi řekli, že má hodnotu kolem 18 000 korun. Dodnes nechápu, jak to babička mohla jen tak odložit mezi staré noviny.

Zapomenuté bohatství českých domácností

Přesný počet těchto sklářských památek ukrytých v českých domech nikdo nezná. Odhaduje se, že jich mohou být stovky, možná tisíce. Mnoho z nich leží zapomenuté mezi nepotřebnými věcmi, aniž by majitelé tušili jejich hodnotu.

Pokud podobnou sklenici objevíte, zacházejte s ní opatrně. Nikdy ji nemyjte v horké vodě nebo myčce nádobí – teplo by mohlo nenávratně poškodit historický tmel. Nejlepší cestou je nechat ji posoudit odborníkem ve starožitnictví nebo v muzeu.

České sklářství patřilo v 18. století ke světové špičce. Dvoustěnky představují jeden z vrcholů tehdejšího řemeslného umění. Jejich hodnota není jen finanční – jde o hmotný důkaz dovedností našich předků a důležitý kousek kulturního dědictví.