Na náš nejkrásnější zámek pějí ódy světové učebnice architektury, Češi ho téměř neznají
Když se procházím mezi českými zámky a hrady, často narážím na zvláštní paradox. Památky, které doma považujeme za samozřejmost, jsou v zahraničních učebnicích architektury uváděny jako příklady absolutní dokonalosti. Kroměříž je toho nejlepším důkazem. Zatímco světoví odborníci na barokní architekturu sem jezdí studovat geniální propojení zámku se zahradami, průměrný český turista často zamíří raději na některý z klasičtějších.
Přitom právě kroměřížský komplex představuje něco, co jinde v Evropě nenajdete – dokonale zachovanou ukázku italského barokního myšlení, zasazenou do moravské krajiny. A jeho příběh je dramatický jako dobrodružný román.
Z trosek povstala krása
Po třicetileté válce tu nezbylo téměř nic. Z původního gotického hradu a renesančního zámku zůstaly jen ohořelé ruiny. Jenže arcibiskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu měl vizi – a hlavně prostředky ji uskutečnit. Povolal ty nejlepší italské architekty své doby, Filiberta Luccheseho a po jeho smrti v roce 1666 Giovanniho Pietra Tencallu.
Tito mistři nevytvořili jen krásnou budovu. Navrhli kompletní koncepci, kde zámek, Květná zahrada i Podzámecká zahrada tvoří jeden promyšlený celek. Když v roce 1752 zámek poničil další požár, interiéry se obnovily ve vrcholně barokním a rokokovém stylu – včetně Sněmovního sálu s freskami Franze Antona Maulbertsche. Exteriér ale zůstal věrný původní italské myšlence.
Květná zahrada – evropský unikát
Pokud byste měli v Kroměříži vidět jedinou věc, měla by to být Květná zahrada, nazývaná také Libosad. V kontextu evropského zahradního umění jde o naprostou raritu. Symetrická kompozice, geometrická přesnost, monumentální Kolonáda dlouhá 244 metrů, Rotunda s Foucaultovým kyvadlem, důmyslné labyrinty a fontány – to vše dohromady vytváří ztělesnění ideálu „zahradního ráje
„Je to živý památník italské renesanční a barokní zahradní architektury v našem podnebí,“ říkají historici umění, kteří se tímto místem dlouhodobě zabývají. Nejde jen o estetiku, ale o promyšlený systém symbolů, proporcí a perspektiv, který měl působit na návštěvníka téměř divadelním způsobem.
A pak je tu ještě Podzámecká zahrada, která prošla zajímavou proměnou z formálního barokního stylu do podoby anglického parku. Sama o sobě dokumentuje, jak se v průběhu staletí měnil vkus a přístup k zahradní architektuře.
Tizian a další mistři pod jednou střechou
Zahrady jsou skvělé, ale zámek ukrývá ještě jeden poklad. Zámecká obrazárna je druhou nejvýznamnější uměleckou sbírkou v Česku. Visí tu originály od Tiziana – jeho Apollo a Marsyas patří k ikonám sbírky – ale také díla van Dycka či Cranacha staršího.
Péče o tyto poklady vyžaduje nejmodernější technologie. Restaurátoři používají rentgenovou a infračervenou spektroskopii k odhalení skrytých detailů maleb, pracují na stabilizaci materiálů a precizním restaurování. Každý zásah musí respektovat původní techniky, aby zůstala zachována autenticita. Je to nekonečná práce, díky které ale Tizianovo plátno budou moci obdivovat i další generace.
UNESCO – prestiž i závazek
Zápis na seznam světového dědictví v roce 1998 přinesl Kroměříži mezinárodní uznání. Zároveň ale znamená přísné nároky na údržbu a provoz. Komplex musí splňovat nejvyšší standardy ve všech aspektech – od péče o památky až po kvalitu služeb pro návštěvníky.
Správa zámku se snaží oslovit i mladší generace. Využívá sociální sítě, připravuje interaktivní prohlídky, edukační programy pro školy i tematické festivaly. Plánuje se zapojení rozšířené reality a speciální trasy pro rodiny s dětmi.
Proč sem vyrazit?
Možná právě proto, že Kroměříž tolik Čechů přehlíží, stojí za to sem vyrazit. Objevit něco, co tu celou dobu bylo, jen jsme se nedívali. A položit si otázku, kolik podobných pokladů ještě míjíme, aniž bychom tušili jejich skutečnou hodnotu.
