Do revoluce tato jména nikdo neznal. Teď se s nimi roztrhl pytel a matrikáři nestíhají zapisovat
Když se podíváte na seznam nejoblíbenějších jmen novorozenců za poslední roky, možná vás překvapí, jak málo připomíná ten z dob vašeho dětství. Eliška, Anna, Viktorie, Sofie, Ema. U chlapců Jakub, Jan, Adam, Matyáš, Oliver. Některá z těchto jmen by ještě před dvaceti lety patřila do kategorie neobvyklých, dnes jsou naprostou samozřejmostí.
Český statistický úřad každoročně zpracovává data z matričních knih a sleduje, jak se proměňují preference rodičů. A ta čísla vyprávějí zajímavý příběh o tom, kam se česká společnost posouvá.
Odkud ta jména vlastně přicházejí
Vliv zahraniční popkultury na volbu jmen je dnes nepopiratelný. Seriály, filmy, celebrity na sociálních sítích – to všechno formuje představy rodičů o tom, jak by se jejich dítě mělo jmenovat. Jména jako Arya, Mia nebo Noah se dostala do českého prostředí právě touto cestou. A nejde jen o módu – pro mnoho rodičů je důležité, aby se jméno jejich dítěte dalo snadno vyslovit i v zahraničí.
Co je ale možná překvapivější, je to, že volba jména často souvisí s tím, odkud rodiče pocházejí a jaké mají vzdělání. Data naznačují, že rodiče s vyšším vzděláním a z větších měst, zejména z Prahy, častěji volí mezinárodní jména. Naproti tomu v menších obcích a na venkově stále dominují tradiční česká jména. Jméno Matěj je například výrazně populárnější u vysokoškolsky vzdělaných rodičů, zatímco Josef se častěji objevuje u rodičů s nižším stupněm vzdělání.
Mapa českých jmen
Zajímavé je sledovat i geografické rozdíly. Praha a Středočeský kraj jsou jakýmsi epicentrem jmenné globalizace – právě tady najdete nejvíc Mií, Sofií, Oliverů nebo Sebastianů. Morava a tradiční regiony jako Vysočina nebo východní Čechy si naopak udržují silnější vazbu na jména s českou historií – Jan, Petr, Anežka, Karolína.
Tyto rozdíly nejsou jen statistickou zajímavostí. Odrážejí hlubší kulturní a sociální rozdíly v naší zemi, které se promítají i do tak osobní věci, jako je pojmenování dítěte.
Praktické problémy, o kterých se nemluví
S nárůstem nových jmen a jejich variant přicházejí i praktické komplikace. Matrikáři dnes čelí situacím, které dříve neexistovaly. Každé jméno musí ověřit, zda je v souladu se zákonem – tedy zda nepoškozuje nositele a zda se jedná o uznávané jméno. S přílivem cizokrajných jmen je to čím dál složitější. V roce 2022 museli matrikáři řešit stovky žádostí o schválení netradičních jmen, často za pomoci znaleckých posudků.
A pak je tu otázka variant. Emma versus Ema, Ella versus Ela – pro statistiky jsou to dvě různá jména, v běžném životě je ale lidé často zaměňují. Pro Český statistický úřad to znamená neustálé rozhodování, zda varianty shlukovat, nebo evidovat odděleně.
Představte si také situaci, kdy máte ve školní třídě pět Sofií Novákových. Nebo v nemocnici. I když rodné číslo zajišťuje jednoznačnou identifikaci, v běžné komunikaci to může vést k záměnám a komplikacím.
Jsme jako Západ, nebo stále svoji?
Když se podíváme na vývoj v jiných postkomunistických zemích, vidíme podobné trendy. Polsko, Maďarsko, Slovensko – všude stoupá popularita mezinárodních jmen. Západní Evropa tuto vlnu zažila už dříve, my ji doháníme s lehkým zpožděním.
Zároveň si ale Česko udržuje určitou originalitu. Eliška je u nás stále nesmírně populární, zatímco jinde v Evropě tolik ne. Jakub a Jan drží své pozice pevně. Nejde tedy o úplné opuštění tradice, spíš o její rozšíření o nové prvky.
Co nám jména říkají o nás samotných
Data o jménech nejsou jen zajímavostí pro statistiky. Jsou součástí širších demografických studií a mají překvapivou vypovídací hodnotu. Jména nám říkají o migraci, o kulturních preferencích, o vzdělání, o tom, jak se společnost proměňuje.
Éra Frantů a Mařenek skutečně odchází. Ale neznamená to nutně ztrátu identity – spíš její proměnu. Česká společnost se otevírá světu, a to se logicky projevuje i v tak osobní věci, jako je volba jména pro dítě. Zda je to dobře, nebo špatně, to ať si každý posoudí sám. Jedno je ale jisté – jména jsou fascinujícím zrcadlem doby, ve které žijeme.
